Byl to hodně horký půlrok na ministerstvu kultury. Od Jiřího Bessera se sice dalo čekat, že se bude snažit na dosud poklidném úřadě praktikovat svůj razantní manažerský styl, se kterým předtím léta úspěšně starostoval Berounu. Co se ale čekat nedalo, že se svými ostrými lokty na ministerstvu uspěje. Po šesti měsících jeho vlády se totiž ukazuje, že jeho na první pohled silácká rozhodnutí mají svůj jasný smysl a že jestli něco zdejší kultuře opravdu škodilo, tak to byl především právě onen letitý klídek.
Čisté ruce
Ono to vypadá opravdu docela drasticky. Od července stačil Besser vyměnit hned několik šéfů klíčových kulturních institucí. V České filharmonii skončil Václav Kasík, v Pražském filharmonickém sboru Richard Sporka, v Národním technickém muzeu Horymír Kubíček, v Národní knihovně Pavel Hazuka a teď čerstvě ve Státní opeře Praha i Oliver Dohnányi. Takový průvan si před Besserem léta nikdo nedovolil. Přitom ministrovi předchůdci měli k odvolání šéfů, respektive k jejich dotlačení k rezignaci podobně pádné důvody, tedy především nesrovnalosti v hospodaření institucí.
S novým rokem tak mají zmíněné „podniky“ nové šéfy: Davida Marečka, Evu Sedlákovou, Karla Ksandra, Tomáše Böhma a Radima Dolanského. U všech nových tváří přitom Besser zdůrazňuje, že jde o zkušené manažery, kteří by měli v čase výrazných škrtů na ministerstvu své instituce přenést přes těžké období co největších úspor.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
