Léčba trhem
Svého času se tomu s přídechem obdivu říkalo léčba Klausem. Obdiv však vyprchal, detaily byly zapomenuty. Velkolepou přeměnu komunistické ekonomiky v tržní, která proběhla před dvaceti lety, je dnes velmi snadné kritizovat. Při zpětném pohledu je ale zřejmé, že důvody pro kladné hodnocení převládají.
Když neznámý mladík ze Zlína Josef Römer dostal koncem sedmdesátých let třináct roků nejtvrdšího kriminálu za to, že si chodil na americkou ambasádu číst časopisy o hudbě, zcela jistě netušil, co se v té době děje o kus dál v centru Prahy nedaleko Václavského náměstí v Opletalově ulici. Tam každý týden zcela legálně dorážely britské, americké nebo západoněmecké časopisy a noviny. Místní osazenstvo si je podle libosti rozebralo, pročítalo a hledalo v nich inspiraci pro svoji akademickou práci pro režim.
Ekonomický ústav Československé akademie věd, o němž je řeč, byl za komunismu nezvyklým ostrůvkem trošku svobodnějších poměrů uprostřed moře okolní mizerie. Místní vědci nejen četli jinak totálně nedostupné západní tiskoviny, ale měli za sebou zahraniční stáže, zdokonalovali se v jazycích, dopisovali si s vědci z ciziny, vedli s nimi odborné debaty.
„Byli jsme hýčkáni,“
vypráví jeden z tamních pracovníků, ekonom Tomáš Ježek.
„Nikdo nás nebuzeroval, měli jsme volný přístup k světové literatuře, dostávali jsme Economist.“
Mělo to samozřejmě své limity – volné cestování na Západ na kongresy nepřipadalo v úvahu, ale jinak měli zaměstnanci ústavu k bádání v posledních trendech ekonomie volnost.
Sám Ježek se do Ekonomického ústavu dostal v půlce 60. let jako čerstvý absolvent vysoké školy. Rozkoukával se ve skupině komunistického reformátora Oty Šika,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
