Dobrodružství v čokoládovém městě
„Chtěl jsem jít za svým podnikatelským snem do Ameriky, ale strejda mi to rozmluvil. Řekl mi, že je potřeba jít do Asie,“ vysvětluje rozhodnutí k odchodu do Číny nigerijský obchodník s textilem Aje.
V katedrále v jihočínském Kuang–čou už není místo. Ti, kteří už se na katolickou mši nevešli, alespoň poklekají na venkovních schodech před hlavní vstupní branou a vzpínají ruce k nebi. Mezi zaplněnými kostelními lavicemi prochází africký zřízenec a budí věřící, kteří začali při monotónním kázání v angličtině poklimbávat.
V novogotické katedrále se modlí odhadem na dva tisíce lidí, z devadesáti procent Afričané. Patří ke komunitě obchodníků, kteří ve dvanáctimilionovém Kuang-čou kupují levné čínské zboží a na lodích a v letadlech je posílají zpět do svých zemí. Někteří přijíždějí jen na měsíc, jiní se tu usazují na několik let. Počet Afričanů, kteří v Kuang-čou žijí, se nejčastěji odhaduje na dvacet až třicet tisíc, každým rokem jich přijíždí o třicet až čtyřicet procent více. Přilétají z celé Afriky, nejčastěji z Nigérie.
Jejich životy jsou součástí jednoho z nejdůležitějších geopolitických fenoménů počátku tisíciletí: propojování Afriky a Číny. Jsou lidskou tváří statistik, podle nichž čínsko-africký obchod vzrostl ze šesti miliard dolarů v roce 1999 na odhadovaných více než sto dvacet miliard dolarů v roce 2010.
Masa věřících zpívá biblické hymny. Hlasitě a zároveň tak melodicky, jako by všichni v mládí chodili do kostelního sboru. Jejich zpěv elektrizuje celý prostor katedrály, několika přítomným tečou po tvářích slzy. Nastává čas svatého přijímání. Čínští hodnostáři svým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
