Druhý program ČT stojí na startu. Od ledna chce ukázat alternativní tvář

Pocity z příprav nového pořadu Kultura s Dvojkou definuje jeho moderátorka Hana Malaníková jako „příjemné překvapení“. Dvaatřicetiletá absolventka žurnalistiky a DAMU, jež se v roli autorské průvodkyně pořadem bude střídat s hereckým kolegou Filipem Jevičem, cítí mezi kolegy zápal, který je pro rutinérskou pracovní atmosféru na Kavčích horách nezvyklý.

Entuziasmus se šíří od režiséra Mojmíra Kučery až po vizážistky, které připravují image mladých moderátorů. V týmu se skloňuje slovo alternativa, ale o konkrétním naplnění tohoto mírně zprofanovaného pojmu se mezi tvůrci stále vede diskuse.

Záměrem patnáctiminutového bloku reportáží a rozhovorů, zařazeného do programu každý všední den od 20.00, je vymezit se vůči stávajícímu kulturnímu zpravodajství na ČT 1. Jak se to podaří, je stále možné jen odhadovat, protože pilotní díl se dokončuje právě v těchto dnech.

Očekávání jsou ale mohutná. Nový publicistický pořad o kultuře je jedním z hlavních trumfů ČT 2 v novém programovém schématu. Televize prochází restrukturalizací a každá ze stanic se v rámci ní stává relativně samostatnou jednotkou s vlastním rozpočtem a vlastní odpovědností za obsah vysílání. V případě Dvojky vedení ohlásilo ambice vytvořit suverénní výběrový program přinášející už ze své podstaty pořady pro menšinové publikum, které by žádná jiná televize nevysílala. Nová tvář Dvojky bude definitivně spuštěn 3. ledna.

Přehazování vidlemi

Dramaturgický tým složený z Jany Kopecké, Zdeňka A. Tichého a výkonného ředitele ČT 2 Jana Mrzeny v srpnu posílil v roli „tahouna“ bývalý šéf Klementina a Českého rozhlasu Vlastimil Ježek. Pár měsíců do startu představovalo především souboj s časem. Na ČT 2 je totiž opravdu na čem pracovat. Druhý program si nikdy nevytvořil jasnou tvář. Naplňoval schéma pořady o menšinách a naučil část populace ponocovat s filmovými skvosty z celého světa. Stejně často ale byl odkladištěm pořadů či jejich repríz, které se nevešly na mainstreamovou ČT 1. Možnosti vzniku pevného řádu v programovém schématu navíc vždy bránily vpády nejrůznějších sportovních přenosů (s tím je teď s téměř stoprocentním pokrytím signálu sportovního kanálu ČT 4 konec).

Na co se tedy fanoušci alternativy mohou těšit? Koncepce představená na konci listopadu na tiskové konferenci ukázala, že program se ubírá směrem k posílení „veřejné služby“. Zde to znamená nasazení pořadů pro minority (od lidí s odlišnou sexuální orientací až po příznivce dechovky), platformu pro uvádění menšinových kulturních žánrů typu baletu nebo vážné hudby a podporu vzdělávání či tvorby dokumentů. Jenže konkrétní změny, které od ledna vstoupí v platnost, na sebe přitáhly spoustu kritiky. „Čekal bych, že se dozvím například, jak si Dvojka představuje alternativní zábavu, ale oni mezitím vzali, co mají, přeházeli to vidlemi a jednotlivé dny pojmenovali podle témat. To je tedy bezva,“ ironizuje novou koncepci mediální expert Milan Kruml.

Jde o to, že Mrzenův tým rozdělil jednotlivé dny v týdnu do tematických bloků. Pondělky by měly sloužit milovníkům historie, ve středu by měli sedět u obrazovek příznivci nekomerčního umění: hlavní vysílací čas je nově vyhrazen záznamu divadelní hry. Na pátek by se zase teoreticky měli těšit fanoušci pořadů o cestování a o vědě. Ukažme si to na konkrétním příkladu. Třetího ledna odpoledne uvede Václav Žmolík v Televizní akademii mimo jiné dokument o Bílé hoře, cyklus o komunistických zločinech, filmový týdeník z padesátých let a snímek o zkoumání českých korunovačních klenotů. Prime time pak divákům nabídne zahraniční dokument o bitvě v Ardenách, následovat bude český portrét odbojového hrdiny Zdeňka hraběte Bořka-Dohalského a diskuse odborníků nad Benešovými dekrety.

Tvůrci schématu doufají, že si fanoušci vštípí bez koukání do programu, kdy jsou v televizi jejich oblíbené pořady. Popsaný provizorní zmatek na naznačeném pondělním schématu by měla časem vyřešit provázanost jednotlivých pořadů, tedy například plány, aby se diskuse historiků týkala dokumentů, které se budou vysílat před ní.

Vlastimil Ježek přiznává, že evoluce obsahu bude pozvolná. Opravdu nové formáty se ve větší míře začnou ve vysílání objevovat až v roce 2012. Až pak bude podle něj možné hodnotit, zda se jim podařilo uspět. „Zdá se mi, že tvůrci koncepce podlehli tlaku vedení ČT na rychlou změnu a nedokázali si před ním obhájit delší čas na přípravu,“ komentuje to Milan Kruml. Více než popis přesné tematické skladby by uvítal, aby tvůrci vylepšené Dvojky seznámili diváky s tím, zda budou experimentovat s novými formáty na hranici dokumentu a fikce typu docusoap nebo jestli se zvýší rozpočet na domácí dokumentární tvorbu.

Tendr na novou Sodu

Podle Ježka je původní tvorba dokumentů prioritou. Příští rok by do výroby mělo jít více než deset velkých dokumentů. Vyvětrají se ovšem i archivy. Úterní večer tak bude příští rok vyhrazen pokaždé dvěma kouskům z devadesátých let z produkce Febia. Na snímcích společnosti Fera Feniče se naučila řemeslo celá řada kvalitních tvůrců. Podle Ježka budou k sobě skládány tak, aby z odstupu let vytvářely nový kontext (v jednom z lednových týdnů se ve vysílání například objeví portréty znepřátelených zpěvaček Heleny Vondráčkové a Marty Kubišové).

Právě dokumenty Febia, natočené bez výjimky režiséry zvučných jmen, ale ukazují na jeden ze zásadních problémů současné ČT: neumí si vychovávat a držet talenty. Rigidní prostředí Kavčích hor příliš netáhne a konkurence nespí. Nova se soutěží studentských filmů Noc filmových nadějí zaháčkovala do svých služeb řadu mladých filmařů. A třeba HBO už vyprodukovalo několik velmi zajímavých dokumentů.

Obava platí i pro jiné žánry, které v programu úplně chybí. Ani několikaměsíční brainstorming dramaturgického týmu zatím nepohnul s problémem, kterým je absence původního alternativního humoru. S vlastním sitcomem se v nejbližších dvou letech nepočítá, na satirické skečové pásmo hodlá televize v budoucnu vypsat tendr.

Podle posledních zkušeností by člověk na přihlášku do něj energií neplýtval. Když už se ve vysílání objeví neobvyklý formát typu Hotelu Insomnia, skončí po půl roce. „Lidi, kteří ten pořad dělali, považuji za velmi schopné, a spolupracoval bych s nimi velmi rád,“ říká Ježek o konci sobotní noční talk show s hudebními vstupy a komickými scénkami. „Insomnie se ale nepovedla. I ve své cílové skupině dosahovala bídných výsledků.“ Poučení z ambiciózního diváckého fiaska je jasné: s takhle nadějnými autory je třeba lépe dramaturgicky pracovat už od chvíle přemýšlení nad formátem.

Pokus, omyl

Jestli totiž v něčem nové vedení hodlá být důsledné, tak v měření úspěšnosti pořadu. Stanici nejde jen o sledovanost, ale o spokojenost diváků, jimž je ten který pořad určen. Dvojka by si mohla užívat výhodu kanálu, jenž nemusí soutěžit s konkurencí. V ČT je však standardem brát divácké průzkumy jako důležitý ukazatel. V podvečerním čase tak například každý všední den bojují o přízeň magazíny pro teenagery, hudební Musicblok a Medúza se střídají ve stejném čase ve čtrnáctidenních intervalech. „Když pořad nezabere, půjde bez milosti pryč,“ říká Ježek. Je ale jasné, že měřítko sledovanosti je tu relativní. Pořadu pro handicapované Klíč bude stačit jen zlomek spokojených diváků v porovnání s Kulturou s Dvojkou.

Nová Dvojka má však jednu evidentní výhodu. Kromě zahraničních kanálů vysílaných v českém jazyce typu Channel History, Animal Planet nebo Discovery nemá na tuzemském trhu jasnou konkurenci. Může si dovolit experimentovat s novými žánry a dávat šanci neortodoxním autorům. Zatím se vše evidentně pomalu rozjíždí za pochodu metodou pokus – omyl. Přesto není nutné se po narychlo spíchnuté nové podobě hned vozit (ta koneckonců projde nyní ostrým testem divácké spokojenosti). Podstatná je otevřenost a vůle něco měnit, která novému týmu rozhodně nechybí. Větší autonomie stanice umožní tvůrcům programu i větší kontrolu nad jeho výrobou. Tohle všechno svádí k opatrnému optimismu: podceňovaná značka ČT 2 má po letech stagnace nakročeno spíše správným směrem.