Dopisy

DIAGNÓZA: STŘEDNÍ EVROPA
RESPEKT 46/2010

V článku se Jan Gregor dopouští poměrně běžného omylu v používání „církevní terminologie“, když nazývá vznik těhotenství bez sexuálního aktu „neposkvrněným početím“. Výraz „neposkvrněné početí“, případně „neposkvrněné početí Panny Marie“ neznamená početí bez sexuálního aktu, byť je to mezi nábožensky nevzdělaným lidem dosti rozšířeno – zřejmě na základě představy, že se výraz týká početí Ježíše zásahem vyšší moci. Nikoli. Tento termín se nevztahuje na početí Ježíše, nýbrž na početí Panny Marie (tedy nikoli „Maria počala“, ale „Maria byla počata“), které, co se biologie týče, podle tradice proběhlo zcela regulérně za účasti obou jejích rodičů. Ona neposkvrněnost tedy nijak nesouvisí s (ne)přítomností sexuálního aktu, a je proto nesmyslné vztahovat ji na popsaný případ z filmu. (Pokud jde o pravý význam termínu „neposkvrněné početí“, laicky řečeno jde o popis situace, kdy vznikající příslušník lidského rodu nedědí po svých rodičích určitou formu nedokonalosti a vzdálení se od Boha, kterou tradice nazývá „dědičný hřích“.)

Mohlo by se zdát, že tento terminologický omyl si nezaslouží dopis do reakce, já ale tento konkrétní případ považuji za zvláště důležitý. Z obecně rozšířeného a mylného používání tohoto termínu totiž plyne, že samotný sexuální akt je něco špatného, poskvrňujícího, a že neposkvrněné může být pouze to, co je bez sexu. Od tohoto omylu se následně odvíjejí neopodstatněné a mylné představy o přístupu (katolického) křesťanství k sexualitě, které jsou, bohužel, také značně rozšířeny. Oprava jednoho zárodečného omylu mi může v budoucnu ušetřit mnoho slov při vysvětlování rozličných předsudků a mylných názorů a to za dva odstavce textu jistě stojí.

RNDr. Hanka Böhmová, Ph.D.

KOUŘENÍ ŠKODÍ SVOBODĚ
RESPEKT 47/2010

Nad jistou svobodou / nesvobodou kuřáků a nekuřáků přemýšlím delší čas. Vlastně denně. Ovšem ne v restauracích, ale venku na ulici. Je sice hezké, že se řeší, zda v restauracích kouřit, či nikoli, ale co ulice? Všimla jsem si, jak často vlastně po ulici procházím mezi lidmi se zapálenými cigaretami. Jdete po ulici, jste nekuřák. Nějakých pět, deset metrů před vámi jde někdo se zapálenou cigaretou (vzápětí další proti vám), a vy, pokud jej nepředběhnete, dýcháte kouř, neboť ten se za kuřákem táhne poměrně dlouho. Hůř se předbíhá s kočárkem, pokud nechcete, aby kouř dýchalo i děcko v něm.

Zkusila jsem malý osobní průzkum a na jedné poměrně frekventované ulici v Praze, Bělehradské, jsem počítala, kolik kuřáků mi „dá potáhnout ze svého“, než dojdu na náměstí I. P. Pavlova.

Neměla bych důvod reagovat na článek, kdyby zvítězil nekuřák. Nedávno jsem se na tento moment zeptala jednoho „spravedlivého“ pana ministra. Odpověděl mi, zda to není přecitlivělost…

Možná jsem přecitlivělá na kouř, proto se snažím vyhýbat zakouřeným prostorám, ale ven na ulici musím denně. A nejezdím po Praze autem, takže občas čekám na zastávkách MHD, hodně chodím pěšky… a kouřím s ostatními. Dost často i s těmi, kterým to bylo zakázáno v práci, a tak houfně „hulí“ venku na ulici před firmou.

Lucie Koumarová Novotná