Chceme dobré dřevo

Nebýt vysvětlující cedule těžko by se dalo poznat, čím se zrovna tenhle strom liší od stovek jiných. Smrk stojící uprostřed vánočního tržiště na brněnském náměstí Svobody má všechny atributy solidní adventní ozdoby: měří sedmnáct metrů, má husté zelené větve, je ověšený svítícími ozdobami a lidé si ho navíc vybrali v internetovém hlasování. Pak je tu ale ještě jedna věc. Mohutný smrk jako jediný v Česku pochází z certifikovaného „zdravého“ lesa. Strom byl pokácen a dovezen z lesů kousek za Brnem, kde se už třináct let hospodaří tak, aby porost nepřipomínal monotónní smrkové plantáže, jak bývá v Česku obvyklé.

A nejde jenom je jeden smrk na náměstí. Správci lesů patřících k zemědělské Mendelově univerzitě v Brně zároveň už léta dodávají na trhy v okolí Brna každý rok tisíce malých vánočních stromků. Podobně to po nich začal dělat třeba Krkonošský národní park, který prodává svoje stromky v Praze, nebo sdružení obcí starající se o svoje obecní lesy na Svitavsku.

Dřevo z „certifikovaných“ lesů, jejichž vlastníci se pokoušejí o co nejšetrnější model hospodaření, se zatím neliší ani cenou od běžně vypěstovaných stromů. Správcům lesů to tedy nepřináší žádnou konkurenční výhodu. „Na druhou stranu je po našem dřevu čím dál větší poptávka,“ říká Zbyněk Mikulášek, jeden ze správců lesa ve Křtinách, který před třinácti lety začal zavádět certifikované šetrné hospodaření mezi prvními v Evropě.

Britové to chtějí

Na začátku byl řetězec britských obchodních domů, který potřeboval zaplnit svoje regály s dřevěným kuchyňským zbožím výrobky podle poslední módy. Ta pro tentokrát nezahrnovala nový design či převratnou technologii; vařečky a válečky na těsto měly dál vypadat úplně stejně. Důležité ale bylo, aby zákazník měl jistotu, že dřevo nevyrostlo na obvyklých monokulturních plantážích stejně starých stromů, které nemají se skutečným lesem nic společného. Psal se rok 1997 a po světě se právě začala šířit značka FSC (zkratka termínu Forest Stewardship Council). Označovala lesy, kde hospodáři nehledí jenom na ekonomický zisk, ale podle přísných pravidel taky pečují o to, aby stromy rostly co nejpřirozeněji.

Zákazníci z britských ostrovů, kde lesy skoro zmizely už před staletími, začali tuhle značku vyžadovat. A majitelé obchodních řetězců ji tedy začali požadovat po svých dodavatelích, mezi které patřily i dvě české firmy. Ty zase nechtěly přijít o výhodný odbyt, takže ačkoli v Česku nebyl jediný les certifikovaný značkou FSC, svým kupcům slíbily, že do roka začnou výrobky s touto značkou dodávat. A začaly pátrat po tom, kde „zdravé dřevo“ brát. „Nám tahle poptávka přišla vhod,“ vzpomíná Zbyněk Mikulášek. Dřevo z lesů patřících Mendelově univerzitě nešlo na odbyt (převažují zde buky, o něž tehdy nebyl zájem). A především: od svého založení sloužily k tomu, aby se tu testovaly metody vyváženého hospodaření. „Byli jsme vlastně na ten certifikát dobře připraveni,“ říká Zbyněk Mikulášek.

Stejně ale museli lesníci svoji praxi upravit. Nesmějí třeba používat běžné chemikálie proti kůrovci, pokud chtějí plošně kácet, mohou tak učinit jenom na ploše rovnající se polovině hektaru (české zákony umožňují vykácet celý hektar), traktory používají jen minimálně a místo nich slouží přibližování pokáceného dřeva vlastními silami navržené lanovky. Také v daleko větší míře dbají o to, aby z lesa kvůli těžbě nemizely studánky, nebo podobně jako v národních parcích chrání vzácné rostliny a živočichy. A vánoční smrčky, kterými zásobují trhy v okolí Brna, nepěstují na plantážích, ale sbírají je po jednotlivých kusech při prořezávaní porostů. „Prořezáváme samozřejmě celý rok, je to normální lesnická praxe,“ vysvětluje Zbyněk Mikulášek. „Když není zima, necháme smrčky na místě zetlít. Jenom v zimě je posíláme na prodej. Za stejné ceny jako stromky, které vznikají na plantážích. Je to dobrá propagace.“

Univerzitní les Mendelovy univerzity už není v Česku zdaleka jediný, který na sebe vzal dobrovolně nutnost šetrně hospodařit. Kromě zmiňovaného národního parku v Krkonoších nebo lesů na Svitavsku se k nim přidaly třeba i lesy patřící hlavnímu městu. „Roste nám tak konkurence, což pro nás vlastně není moc výhodné,“ popisuje současný stav Zbyněk Mikulášek. „Ale zároveň s ní i v posledních dvou letech roste o certifikované dřevo zájem,“ dodává. Z lesů ve Křtinách dnes jde dřevo kromě Británie také do Skandinávie, Rakouska nebo Německa. A certifikované dřevo začal v Česku nabízet i obchodní řetězec Hornbach.