Preclíky na Bosporu

Turci se odvracejí od Německa. Z Německa jich dnes odchází více, než jich nově přichází. Říká se, že je není možné udržet, protože se tu cítí diskriminovaní, a chtějí proto pryč. Také se říká, nebo spíše naříká, že jsou nevděční. Německo jim přece dalo tolik příležitostí, a teď odcházejí – zvláště odborníci, ti nejlepší! Platí tyto často slýchané soudy? Proč dnes vlastně Turci opouštějí Německo?

Istanbul, metropole s šestnácti miliony obyvatel, je zkamenělým příslibem lepší budoucnosti. Většina obyvatel sem přicestovala teprve nedávno, včetně řady navrátilců z Německa. Třeba Ayca Abaciová, která právě sedí v restauraci 360 stupňů, v zaskleném baru vystavěném vysoko nad nočním Istanbulem. Abaciová je IT specialistkou v pobočce Mercedesu, která sídlí před branami Istanbulu. Má dozadu sčesané vlasy, moderní brýle a pohotové odpovědi. Třiatřicetiletá žena je přesně tím typem člověka, o němž se teď v Německu v souvislosti s odchodem vzdělaných Turků tolik hovoří – do školy chodila v Bavorsku, vystudovala hospodářskou informatiku, v Mnichově hned po studiu rychle našla práci, mluví plynně německy i turecky a dobře anglicky.

Kdo chce vědět, proč se Ayca a jí podobní němečtí Turci vrátili do Istanbulu, ten si musí položit tři otázky: Jaké bylo jejich dětství a dospívání v Německu? Proč přesně do Turecka odešli? Jak se dívají zpětně na svůj život v Německu?

…