Sex ve městě po česku
Každý pátý Pražan bydlí sám. V jiných krajích je to méně, ale i tam podíl mladých jednočlenných domácností stoupá. Tuhle zprávu vydal minulý týden Český statistický úřad. Znamená to, že se staneme společností singles? Že bude Česko plné výstředních, trochu egoistických, osamělých lidí jako v seriálu Sex ve městě? „Spíš je to důkaz, že partnerské a rodinné vztahy se proměnily,“ říká sociolog Marcel Tomášek.
Už sedm let se zabýváte fenoménem singles. Překvapil vás nárůst jednočlenných domácností mladých lidí?
Nepřekvapil, ta tendence byla evidentní už před deseti lety. Jen se o tom ve společnosti nemluvilo. Přesněji mluvilo se o tom tak, jako kdyby to byl nějaký marginální jev. Je to ale spíš tak, že je to součást velké proměny rodinných a partnerských vztahů. Manželská rodina s oboustranně vlastními dětmi se sice pořád bere jako úzus, ale dnes to už není většinový model. Kolik takových rodin znáte?
Je asi logické, že se společnost snaží udržet jako normu tradiční rodinu, protože to je model, který podporuje reprodukci.
Je pravda, že tento model vychází z tradice. U nás v České republice to ale má takový pitoreskní nádech. Je to spíš protlačování normalizačního typu rodiny, který byl nastavený v sedmdesátých a osmdesátých letech a byl svým způsobem nástrojem totalitní kontroly společnosti. Drží se jako referenční rámec, i když podmínky se proměnily. Negativní na tom je, že tento model rodiny byl účelově prosazován na úkor zájmu lidí o veřejné věci a širší vztahy ve společnosti.
Rodina je „základní jednotka společnosti“, singles jsou většinou ukazováni jako poněkud sobečtí individualisté. Mají pro společnost vůbec nějaký význam?
Je pravda, že tak se o singles většinou referuje. Ale dá se na to dívat také tak, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
