Editorial: Smrťáky táhnou

I když si bulvár nekoupíte, těžko mu uniknete. Alespoň na chvíli vám spočine zrak na jeho stránkách v hromadných prostředcích či obchodech. Sugestivní titulky, které často nějaké celebritě radí, co má dělat, a nebo naopak oznamují, že je někdo nemocný, závislý či zchudlý. „Smrťáky zabírají, rozhodně,“ vysvětluje nám šéfredaktor Blesku Vladimír Mužík. On i jeho kolegové dodávají, že jejich čtenáři si chtějí číst o neštěstí druhých.

Je to téměř otázka pro psychology, proč se čtenáři chtějí trápit bolestí někoho jiného. Ano, může to přinést úlevu, že i ti slavní a bohatí na tom mohou být hůře, než jsem já sám. Ale zároveň tak do sebe vtahuji něčí smutek, a to ať už chci nebo ne.

Od bulváru by člověk čekal spíše uvolnění. Tedy že se dozví, kdo s kým chodí, koho si vzal, že má nový dům či poprsí. Nebo takové ty lehce škodolibé titulky, které přinesou čtenářům úlevu: „I Julia Roberts má celulitidu“,„Vyfotili jsme je pro vás nenalíčené“,„Leonardo přibral“. Či zprávy ze světa smetánky a „vyšší“ společnosti. Prostě něco na způsob kdysi tak populární červené knihovny. Dnes zřejmě více táhne ta černá, a jak informuje článek Kateřiny Šafaříkové na str. 29–31, zřejmě ještě nějaký čas potáhne..

Byť na to neexistuje…