Není člověk bez trhlin
Radka Denemarková minulý týden na festivalu v Boskovicích četla nepřetržitě 24 hodin ze svých knih. Ostatně v životě si nikdy nic neulehčovala. Vzdala se nadějné dráhy literární vědkyně i dramaturgyně Divadla na Zábradlí a zvolila si osamocenou cestu spisovatelky. Sáhla si přitom na samé dno.
Proč jste přistoupila na nabídku, abyste na hudebním festivalu v Boskovicích 24 hodin četla ze svých knih?
Ta akce měla podpořit projekt na zachování památek židovské kultury v několika městech Čech a Moravy – v Boskovicích, Mikulově, Polné a jinde – a vymyslela jsem si ji sama spolu s Magdou Dvořákovou z Unijazzu. Akce měla být vykloubená, náročná. Další důvody byly ryze osobní. Na mnoha čteních v zahraničí jsem za poslední roky viděla, jak se autoři – a to bez výjimky – podvolují literárnímu provozu a často se chovají jako primadony a mnohé si ulehčují, kniha se vnímá jako zboží. Ale potěžkat větu, promýšlet lidskou situaci není věc snadná. Takže jsem si to nechtěla ulehčovat. A zároveň to byl jakýsi bilanční večírek s mými postavami, které jsem tak z mysli propustila.
Co všechno jste ze svých knih za ten čas přečetla?
Peníze od Hitlera, A já pořád kdo to tluče a polovinu knihy Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla. Těm postavám dávám svobodu, vracet se k nim nechci. Jazyk a literární svět si chci propátrávat zase jinak. Také jsem byla zvědavá, zda vydržím a co se s člověkem děje. Lidé vydávají nesmyslné peníze za adrenalinové zážitky, seskoky atd. Tady jde o zážitek autentický. Překvapila jsem sama sebe, vydržela jsem.
Žádná krize nepřišla?
Přišla jednou, hluboká, po devatenácti hodinách. Tělo se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
