Když Jiří Paroubek před čtyřmi lety po prohraných volbách vystoupil s prohlášením, že výsledek hlasování neakceptuje a přirovnal situaci k puči v roce 1948, dalo se to brát jako zkrat člověka, který upnul své naděje k udržení moci a najednou o vše přišel. Události související s letošní kampaní ale dokazují, že před námi stojí skutečně nebezpečný muž, jehož vedení je nutné se obávat.
Jsou dva momenty, které by neměly zapadnout. První je ten, že do kampaně vstoupila policie, když začala bezdůvodně zapisovat na mítincích ČSSD jména přítomných studentů, kteří drželi transparenty vyjadřující nesouhlas s politikou sociálních demokratů. A ministr vnitra Martin Pecina místo toho, aby postup kritizoval, tak jej pochválil.
Druhým momentem je pak prohlášení Jiřího Paroubka, že do voleb nebude ČSSD mluvit s HN, LN, MFD, Reflexem a Respektem. Jsme prý odpovědní za útok na Bohuslava Sobotku (ano, za tu ránu pěstí, kterou místopředsedovi ČSSD uštědřil na mítinku opilý člověk s osobními problémy).
Tak zaprvé: Za vyhrocení kampaně mohou politické strany a může za to i sociální demokracie, která platí lidem, aby šli křičet proti konkurentům při televizních a rozhlasových debatách.
Zadruhé: Je nechutné a zbabělé dávat média do souvislosti s fyzickým útokem. Ano, některá média nejsou z Paroubka vůbec nadšená, ale jejich kritický odstup nikdy nepřesáhl akceptovatelnou mez. Jestli si někdo může stěžovat na nepřízeň médií, tak jsou to malé strany.
Zatřetí: Z výroku Jiřího Paroubka vyplývá, že nemá předpoklady k tomu, aby byl českým premiérem. Respekt vždy psal, že se nemá strašit vládou sociální demokracie, pokud s ní budou v koalici menší strany. To platí i nadále. Jiří Paroubek by ale předsedou vlády být neměl. Z politického boje se mu stala osobní mise, je psychicky labilní, nedodržuje slovo, je mstivý a sází na rozdělování společnosti. Jeho krédem je: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Mít takového nevypočitatelného premiéra je velmi riskantní.
Stačí se podívat na kontrast s Janem Fischerem, jehož kroky jsou tu a tam chybné či nesympatické, ale je to člověk s rozvahou a hlavně dobrým vychováním. Tohle je výbava, kterou bychom měli žádat po svých politických lídrech.
Pro sociální demokraty je to vážný problém, protože chování předsedy vrhá stín na celou stranu. V konečném důsledku tak může být i volební vítězství za trest. Demokratické strany s Paroubkem údajně vládnout nechtějí. Komunisté ano, ale to zásadně poškodí kredit ČSSD. Řeči o hlasování napříč sněmovnou jsou ze strany sociálních demokratů alibistické. Někdo musí na začátku vládě vyslovit důvěru a to je pak vládnoucí partner.
Jestli sociální demokraté neuberou, získají možná dost hlasů k vítězství, ale pak budou vládnout dramaticky rozdělené společnosti. A tak se prostě politika dělat nemá.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení
vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
