Bez obalu

Když se nad tím člověk trochu zamyslí, přijde na to sám. U kočovnických národů že psané slovo nemá velkou tradici prostě proto, že tahat spolu s nezbytnými domácími potřebami, oděvy, houněmi a kdoví čím ještě knihovnu je zkrátka nad lidské síly. Psané slovo, statek z nejduchovnějších, se zkrátka ve světě, který je neustále v pohybu, stává břemenem.

Když se začalo mluvit o elektronizaci knih, hned mě napadlo - další krok na cestě k odčlověčení a hřebík do rakve jedné z posledních intelektuálních činností, která nevyžaduje myš ani wi-fi. A jak jen ten papír umí vonět, šustit a krabatit se, když kniha zmokne nebo spadne vášnivému čtenáři přímo do vany, a pak se musí celé dny sušit na topení.

Něco takového se digiknize na čtečce Kindl nebo na konkurenčním iPadu od Applu nemůže stát. Ksindl bez chuti a zápachu, chce se říci. Horší než normovaný europrodukt, protože stejný nejen v EU, ale po celém světě. Kniha, společník věrnější psa, se v digiformátu stává jen jakousi tekutinou dat, co je k otiskům čtenářů úplně lhostejná. Je jen nosičem sdělení, nic víc.

Však právě, opáčilo ve mně cosi před pár dny, když jsem Kindl, nejrozšířenější čtečku digitálních knih, navrženou a vyrobenou Amazonem, poprvé držela v ruce.

Nakonec mě nedostala ani textura monitoru, který množstvím variací šedých tónů tak zdařile imituje tištěné písmo, ani všechny ty vychytávky, jako vyhledávače…