Odpoutaný Prométheus – liberál

Esej amerického neokonzervativce Roberta KaganaLabyrint síly a ráj slabosti se stal bestsellerem přeloženým do více než pětadvaceti jazyků. Jeho kniha Nebezpečný národ. Zahraniční politika USA 1700–1900 takovou bombou není, přesto je ale v něčem podobná. Ukazuje svět, v němž chování velmocí nelze podřídit jinak všeobecně platným pravidlům. Pro Kagana je v první řadě rozhodující síla. Veškeré ideály, byť sebekrásnější, stojí a padají s vojenským a ekonomickým potenciálem států, které je prosazují. Výklad dějin Spojených států v knize Nebezpečný národ je právě kvůli této teorii místy rozporuplný; za přečtení ale stojí.

Nástroj hrubé síly

„Většina Američanů by dnes byla překvapena, kdyby věděla, že převaha světa považovala Ameriku i v dobách její nezralosti za nebezpečný národ,“ píše Kagan na úvod. Zrod americké demokracie a zahraniční politiky se už snažila vysvětlit řada teorií. Ta Kaganova říká, že pro USA a jejich budoucí angažmá v zahraničí nebylo rozhodující náboženství, ideály či snahy o vytvoření „města na kopci“, nýbrž „agresivní rozpínavost, materialismus a přemosťující civilizační ideologie“.

Kagan vykresluje Ameriku otců zakladatelů jako společenství ziskuchtivých individualistů, kteří vůbec nebyli odříkaví, jak se traduje. Výsledkem byla územní expanze. Američané při tom vybíjeli indiány a obchodovali s otroky, čímž se ocitli v rozporu s prohlášeními o univerzálních svobodách, které si sami schválili. Americkou politiku tak od počátku charakterizoval souboj ideálů s mocí. Nakonec, souběžně s tím, jak rostlo jejich bohatství a rozloha, USA obě roviny spojily. Staly se velmocí, která ve světě (často silou) prosazuje liberální ideje. Staly se – slovy autora – „odpoutaným Prométheem“.

Kagan říká, že USA nebyly „izolacionistické“, jak se někdy tvrdí. Držely se stranou mezinárodního dění, jen když neměly dost sil. Prohlášení prezidentů George Washingtona a Johna Quincyho Adamse, ve kterých Američany varovali, aby se nezapletli do soupeření evropských států, nebyla podle Kagana výzvami k izolaci, ale projevy morálního odporu vůči monarchiím.

Kaganův pohled je v mnohém pravdivý. Nevýhodou je, že ve své teorii založené na touze po rozpínavosti opomíjí některá fakta. Například, že onen americký „nebezpečný národ“ měl až do osmdesátých let 19. století slabší loďstvo než Chile a do třicátých let 20. století (s výjimkou občanské a první světové války) menší armádu než většina států Evropy. Je skutečně otázkou, zda Amerika patřila tak brzy mezi velmoci, jak Kagan naznačuje. Zabírání rozsáhlých indiánských či španělských území snad vypovídá o tom, že ano, ale skutečně se kvůli tomu evropské mocnosti musely Spojených států obávat? Samostatné USA po většinu 19. století do soupeření velmocí výrazně nezasáhly a ani jejich působení v zámoří se s ambiciózní koloniální politikou západoevropských států nedalo srovnat.

Největší problém však lze vidět v Kaganově zjednodušení americké politiky na „liberální expanzi“, přičemž liberální ideje vidí jen jako nástroj hrubé síly. Lze ale za „liberální“ označit třeba války s indiány? Kde potom končí liberalismus a začíná obyčejná expanze?

Autor je doktorand historie na Filozofické fakultě UK.

ROBERT KAGAN: NEBEZPEČNÝ NÁROD. ZAHRANIČNÍ POLITIKA USA 1700–1900

Přeložil Antonín Hradilek, Nakladatelství Lidové noviny, 572 stran