Být dogmatikem

V každé době vedle sebe působí a více či méně koexistuje několik myšlenkových proudů. Nakonec se však většinou prosadí jen jeden, který k sobě ve zpětném pohledu strhne „historickou“ pozornost a ty zbylé odsune do pozadí. V čase první republiky, kdy podle obecného přesvědčení „vývoj šel doleva“, působily i jiné ideje včetně té katolicky konzervativní. Jedním z jejích nejvlivnějších představitelů byl olomoucký dominikán Silvestr Maria Braito, ve své době mimořádně uznávaný kazatel a organizátor náboženského života, osobnost, která slovy spisovatele Zdeňka Rotrekla „jako proud strhávala každého, kdo se s ní setkal“.

Braitův proud se však v polovině března 1950 zastavil. Během bezpečnostní akce, předcházející likvidaci mužských řádů a klášterů, byl Braito zatčen a v jednom z následných procesů s takzvanými vatikánskými agenty odsouzen na patnáct let. Odseděl si deset, na svobodu se dostal v roce 1960 a zemřel – na pohled symbolicky – v roce, kdy začal II. katolický koncil. Dodnes zůstává jedním z nejzajímavějších českých představitelů předkoncilního katolictví: přísného, autoritativního a nezastřeně dogmatického, na které však mnozí pamětníci nostalgicky vzpomínají jako na věk „před relativitou“.

Ještě jedna charakteristika je pro Braita důležitá: jeho členství v dominikánském řádu. Dominikáni, „psi…