Mladí Evropané zvedají kotvy

Kolik vám bylo, když jste definitivně přestřihli pupeční šňůru a odstěhovali se od rodičů? Euroskeptici často straší představou, že Unie smaže kulturní rozdíly, ale přinejmenším v jednom ohledu pravdu nemají: srovnáme-li data o tom, kdy se z mladých Evropanů stávají dospělí, zjistíme i mezi starými členskými státy značné rozdíly. Bydlet před třicítkou u rodičů je v Itálii či Španělsku normální, zatímco v Dánsku jde o raritu. Rozdíly ovšem nespočívají jen v cifrách – jednotlivé země se od sebe liší celou koncepcí mládí.

Čtveřici různých takových koncepcí přibližuje ve své doktorandské práci Devenir adulte en Europe (Stát se dospělým v Evropě) francouzská socioložka Cécile Van de Velde. Na základě výzkumu Eurostatu z let 1994–1999 vybrala výrazně odlišné státy EU a v nich vyzpovídala celkem 135 mladých mezi 18 až 30 lety. Ptala se ve Španělsku, Francii, v Británii a v Dánsku.

Vláda rodiny

Ve Španělsku setrvávají mezi 18. a 30. rokem v rodném hnízdě více než tři čtvrtiny mladých lidí, a když se Španěl stěhuje z domova, je mu v průměru 27 let. „Dětem“ ani rodičům to však zjevně nevadí. Svou roli jistě hraje fakt, že stát neposkytuje žádnou plošnou podporu při studiu, jenže mladí zůstávají doma ještě dlouho po škole a po nástupu do práce. Rodičům na chod domácnosti nepřispívají, předpokládá se, že se jim za péči odvděčí později.

…