Dílna plná barev a vzorů

Je pondělí ráno, do jedné tašky skládám časopisy Burda, střihy, jehly do stroje a nitě. Ve druhé mám zbytky látek, fantastický dar od jedné fabriky vyrábějící dekorativní tkaniny. Ozvali se na můj prosebný dopis, nějaká paní mi zavolala – přijeďte, máte tu tři velké pytle zbytků. Do vozu jsme pak naskládali ne tři, ale pět obrovských pytlů látek nejúžasnějších barev a vzorů, auto bylo nacpané, že by se tam nevešla už ani myš. Hurá, budeme mít zase se ženskými z čeho šít!

Teď vyrážím směr Bělá pod Bezdězem, kde v detenčním zařízení pro cizince každé pondělí pracuji v šicí dílně. Vyjíždím z Břevnova autem ve čtvrt na devět, v devět mám u vysočanského metra vyzvednout pana Pavla, kněze pravoslavné církve. Jezdí také do Bělé, v táboře je spousta lidí ze zemí bývalého Sovětského svazu, u kněze původem z Ukrajiny nacházejí duchovní podporu. Před pár dny mi zavolal a dohodli jsme se, že se se mnou sveze.

Za Boleslaví sjedeme z dálnice a asi pět kilometrů za Bělou pod Bezdězem zastavujeme v areálu ministerstva vnitra, v zařízení pro zajištění cizinců. V panelácích, původně asi kasárnách, tu jsou až půl roku zadržováni ti, kteří nějak porušili zákon o pobytu cizinců. Lidé z Ukrajiny, Mongolska, Vietnamu, ženy, někdy i s dětmi, občas manželské páry. Většinou ti, kteří u nás pracovali načerno anebo kterým skončila platnost víz. Někdy také přišli o práci, čímž jim automaticky skončil…