Trpělivost japonských voličů se systémem jedné strany se po padesáti letech vyčerpala
Nálady a módní vlny do Japonska často vtrhávají jako tsunami, tajfuny nebo sesuvy půdy. Po déle než 50 letech téměř nepřerušované moci byla vládnoucí Liberálnědemokratická strana (LDP) ve všeobecných volbách pohřbena. Pouze jedenkrát, v roce 1993, nastala změna, když moc nakrátko převzala koalice opozičních stran, avšak LDP si i tehdy udržela většinu v mocné dolní komoře parlamentu (Šúgi-in). Tentokrát ovšem padla i tato bašta. Středolevá Demokratická strana Japonska (DPJ) získala v dolní komoře více než 300 ze 480 křesel. LDP už nevládne.
Svět uchvácený vzestupem Číny jen pomalu upřel pozornost na tento zásadní posun v politice druhé největší ekonomiky světa. Japonská politika má ve světovém tisku jalovou image. Pokud si většina redaktorů vůbec Japonska všímá, pak upřednostňuje články o bláznivé pop-kultuře tamní mládeže nebo o divokých zákoutích sexu na japonský způsob.
Hlavním důvodem je pochopitelně skuteč¬nost, že japonská politika byla opravdu jalová, a to přinejmenším od poloviny 50. let, kdy LDP upevnila svůj mocenský monopol. Jen opravdoví nadšenci specializující se na tajuplné zákulisní tahy uvnitř vládnoucí strany se obtěžovali sledovat vzestupy a pády šéfů různých frakcí, z nichž mnozí pocházeli z etablovaných politických rodin a většina se opírala o pochybné finance. Čas od času se na povrch…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
