U nás v Žiraifce

Bohaté firmy rozjíždějí navzdory úřadům péči o děti svých zaměstnanců

Pro víc než milion místních rodičů dětí v předškolním věku to byla začátkem léta celkem studená sprcha. K umění „vychytat“ každoroční prázdninové uzavření školek se přidala ještě nutnost strávit zprávu, že situace všech, kdo mají malé děti a rádi by víc pracovali, se jen tak nezlepší. Vláda koncem června zamítla tzv. prorodinný balíček, který mimo jiné obsahoval podporu zkrácených pracovních úvazků, sousedského hlídání či daňové výhody pro firemní školky. Očekávání byla velká: Česko se potýká s chronickým nedostatkem veřejných školek a dramaticky nízkým počtem zkrácených pracovních úvazků (3,5 % oproti 34,5 % v Nizozemsku). Se změnou je teď nutné čekat na novou vládu. Mezitím se poměry pomalu mění aspoň zdola. Třeba tím, že se objevují firmy ochotné investovat do firemních školek pro své zaměstnance.

Bez hledání
„Pojďte, děti, uděláme mašinku!“ rozléhá se pokojem vily v pražské Krči. Asi deset dětí ve věku kolem dvou let právě dokončilo ranní „práci“, kterou dnes bylo malování, a vyráží na zahradu. Je čtvrtek dopoledne a program v Žiraifce, mateřské škole Raiffeisenbank, je v plném proudu. Děti se na zahradě vrhají na trampolínu, lezou po skluzavce a hrají si na pískovišti. Zařízení má otevřeno po celý rok, tedy i o prázdninách. Má však jeden háček: vzniklo za soukromé peníze a mimo systém. Školku totiž vybudovala nadnárodní banka na vlastní pěst. Kolik ji stojí provoz, odmítá sdělit, ale není problém to odhadnout. Celodenní místo pro dítě v soukromé školce stojí v Praze mezi 15 a 20 tisíci měsíčně. Rodiče dětí v Žiraifce platí pouze 1300 korun, zbytek platí banka. Zatím neexistují statistiky o tom, kolik je v Česku takových firemních školek. Žiraifka byla první a mluvčí banky Tomáš Kofroň odhaduje, že firemní školky lze pořád spočítat na prstech jedné, maximálně dvou rukou.

„Chtěli jsme našim zaměstnancům umožnit lépe skloubit pracovní a soukromý život. A maminkám na mateřské jsme chtěli umožnit návrat do práce,“

vysvětluje Kofroň důvod, proč Raiffeisenbank letos v únoru spustila školku. Má kapacitu 60 míst. V současnosti je naplněna z necelé poloviny, banka však očekává, že do září se volná místa zaplní. V Praze totiž banka zaměstnává zhruba 1500 lidí a míst v mateřských školách je obecně nedostatek.

„Zásadně mi to usnadnilo návrat do práce. Nemuseli jsme nic hledat a hlavně tady máme bezprázdninový provoz,“ pochvaluje si jedna z pracovnic banky, analytička Helena Horská. Žiraifku provozuje externí firma KinderGarten a o její služby mají zájem i rodiče z řad mužů.

Všichni na to čekali
Potíž je jen v tom, že až donedávna to vypadalo, že firmy, které se podobně jako Raiffeisenbank rozhodnou založit školku, se mohou těšit na podporu státu ve formě daňových úlev. Ty sliboval zmíněný prorodinný balíček bývalého ministra Petra Nečase, který dále upravoval pravidla sousedské výpomoci při hlídání dětí, podporoval zkrácené úvazky a zaváděl po západním vzoru jednotýdenní otcovskou dovolenou. Fischerův kabinet ale návrh smetl ze stolu s tím, že by v době krize příliš zatížil státní rozpočet (tento argument trochu láme skutečnost, že dvě a půl miliardy korun představuje zlomek rozpočtu, a předpoklad, že zvýšený počet pracujících rodičů by na daních v důsledku přinesl spíš zisk).

Pokud se teď něco pohne, bude to až po volbách. Nečasův návrh převzala do svého předvolebního programu ODS a rozšířila ho o nabídku dvourychlostní mateřské (která zajišťuje matkám s mimořádně vysokými příjmy časově omezenou dávku na úrovni jejich platu) a vznik nové živnosti péče o předškolní děti. Mnohé z toho, co prosazuje ODS, je totožné i s programem sociálních demokratů.

Problém je tedy spíš v čase.

„Na ten balíček všichni čekali. Víme, že mateřských školek je málo, je proto nutné, aby stát podporoval jakékoli alternativy,“

myslí si konzultantka

Klára Šedivá

, která navrhuje firemní školky na míru. Podle návrhů by si firma měla moci odečíst náklady spojené se zřízením a provozem školky z daní.

„Teď všichni vyčkávají. Nikdo neví, kdy a v jaké formě bude prorodinný balíček přijat,“

říká Šedivá. Vzniku firemních školek teď navíc stojí v cestě obligátní překážka: ekonomická krize. Firmy si velmi rozmýšlejí, do čeho investovat. A jako první krátí zaměstnanecké benefity, tedy i projekty školek.

Statistiky o tom, kolik dnes v Česku funguje firemních školek, neexistují. Lze je totiž zřídit na základě školského zákona a potom se ve statistikách objeví v kolonce „soukromé školky“, nebo na základě živnostenského zákona a pak nikde registrovány nejsou. Jednou ze společností, jež plánuje firemní školku, je Českomoravská stavební spořitelna. Její zařízení se má otevřít v říjnu. Další takovou firmou je Seznam, který projekt školky zakomponoval do svého nového sídla, kam se bude stěhovat do dvou let. „Až bude schválen prorodinný balíček, tak se situace každopádně uvolní,“ shrnuje to ředitel KinderGarten Zdeněk Fiala, jehož firma provozuje kromě Žiraifky dalších 17 soukromých školek po celé republice. Jen tři z nich jsou ale firemní.

Kde jsou ty časy
Zastánce hustší sítě školek může dnes těšit aspoň to, že obě velké strany přicházejí před volbami s konkrétními návrhy, jak rodičům pomoci přiblížit se západní Evropě. Například v Berlíně jsou mateřské školy dostupné pro každého a školné odstupňované v závislosti na příjmech rodičů, velmi rozšířená je tam i sousedská výpomoc, takzvané Tagesmütter. Francie zase podporuje licencované pečovatelky, které se starají o pětinu dětí do tří let. Téměř 100 % zdejších dětí od tří do šesti let navštěvuje mateřskou školu.

Už teď si ale můžeme vsadit na to, že místní rodiče na tom v dohledné době rozhodně nebudou stejně jako jejich němečtí, francouzští nebo třeba švédští kolegové. Štědrý západní systém péče o předškolní děti vznikal v době poválečného blahobytu a drahý sociální stát čerpal z neopakovatelného dobového optimismu. Tyhle časy jsou, zdá se, nenávratně pryč.

Autorka je spolupracovnicí Respektu.