Volby a strach

Ve čtvrtečních afghánských prezidentských volbách kandidovaly kromě současného prezidenta Hamída Karzáího tři desítky dalších uchazečů o nejvyšší post v zemi, o skutečném vítězi voleb se ale rozhodovalo mimo kandidátní listiny. Hlavní trofejí byla totiž volební účast, ať už vysoká, nebo nízká – hodnocení záleželo na tom, zda se na výsledky díváte očima afghánských politiků a jejich spojenců v NATO, nebo z perspektivy protivládního radikálního hnutí Tálibán.

Hlavním smyslem voleb z hlediska spojenců bylo nalézt jejich prostřednictvím prezidenta, který o sobě může říci, že je legitimním vůdcem na mnoho frakcí rozštěpené země. Pro úspěch protipovstalecké taktiky USA a NATO, zaměřené na zlomení úspěšného nástupu Tálibánu v posledních měsících, je nezbytná mimo jiné také důvěryhodná a samotnými Afghánci uznávaná civilní vláda. Přijatelný průběh voleb s volební účastí alespoň třetiny voličů dával šanci tohoto cíle dosáhnout bez ohledu na to, kdo přesně bude vítězem hlasování. Nešlo přitom ani o demokracii jako takovou – uznávaná komentátorka deníku The Washington Post

Anne Applebaumová

rovnou napsala, že

„kdyby byli Afghánci ochotní přijmout krále respektovaného všemi, budeme klidně podporovat krále. Na panovníkovi se však Afghánci neshodnou, a tak jsou demokratické volby, které mají jejich většinovou podporu, jedinou cestou, jak sestavit legitimní vládu.“

Rozčarovaní voliči
Zájem Tálibánu byl přesně opačný, jeho cílem byla diskreditace celého procesu a zvolení prezidenta, jehož kvůli nízké volební účasti a podezření z volební manipulace stejně nikdo v zemi neuznává. Nastolení mocenského vakua v zemi by pak bylo velkou oporou jejich nebezpečně úspěšné protiofenzivy. Radikální hnutí proto ve dnech těsně před volbami rozpoutalo po celé zemi vlnu násilí včetně útoků v samotném Kábulu. Jeho stoupenci šířili letáky, na nichž se Afgháncům za účast v hlasování vyhrožovalo uřezáním nosu, uší nebo prstu označeného volebním inkoustem. Radikálové také varovali před bombovými útoky na volební místnosti v den voleb. Afghánská vláda proto kromě nasazení 300 tisíc vojáků a policistů včetně jednotek NATO uvalila embargo na zpravodajství o násilí v zemi, aby zabránila šíření paniky a strachu před účastí na hlasování.

Podle zpravodajů přímo na místě byli letošní prázdné ulice a pouze jednotlivě se trousící voliči v hlavním městě v příkrém kontrastu s atmosférou, která u volebních uren panovala v roce 2004. Afghánská vláda, její západní spojenci i většina západních sdělovacích prostředků přesto označili první dojmy z průběhu voleb za uspokojivé. Přes několik desítek útoků Tálibánu se většinu volebních místností podařilo udržet v provozu. Útoky si vyžádaly desítky mrtvých a volební účast se dramaticky lišila podle regionů – na severu se v některých případech blížila stu procent, v jiných oblastech na jihu a východě země, kde probíhá nejintenzivnější válka s Tálibánem, se naopak přiblížila nule. Stejně významné rozdíly byly také mezi městskými a venkovskými oblastmi.

Nízká nebo nevyrovnaná volební účast ovšem nebyla způsobena pouze výhrůžkami radikálů. Afghánští voliči podle svědectví západních novinářů neměli velké iluze o regulérním průběhu voleb a mnozí z nich dávali najevo své rozčarování nad korupcí a špatnou bezpečnostní situací, jež v zemi vládla od minulých voleb.

Výsledky hlasování včetně přesnější volební účasti budou známy za dva týdny. Favoritem voleb zůstává dosavadní prezident Karzáí, není ale jasné, zda nebude muset nastoupit do druhého kola.