Dnes mám svátek. Letos jsem si dárek pořídila tak trochu sama, i když to byl zároveň dárek pro dceru k dvanáctým narozeninám. Dostala dva lístky na koncert Madonny a ujištění, že s ní půjdu.
A jdu ráda. Madonniny koncerty sleduji už spoustu let doma v televizi nebo na DVD. A vždy mě u nich mrazilo v zádech a chtěla jsem být TAM. Při jejím prvním koncertu v Praze jsem i byla, jenže kvůli nenasytnosti pořadatelů jsem seděla vzadu úplně nahoře, kam ještě jako bonus v den koncertu připrodali lístky. Takže jsem Madonnu sice slyšela, ale viděla pouze zezadu, když ji zrovna nezakrývaly obří rekvizity. Celou vizuální stránku jsem si mohla vychutnat zase až doma u DVD.
Tentokrát mám lístky na stání, takže si konečně sama zvolím úhel pohledu. Z toho důvodu vyrážím po páté hodině směr Chodov. Autem, kam to půjde, zbytek trasy metrem. Zacpaná magistrála už před Bulharem rozhodla, že auto počká u Hlavního nádraží. Chválím se za to, že nejedu jako obvykle na poslední chvíli. Z metra Chodov jdeme vyhrazenou trasou v domnění, že vchodů na plac bude určitě víc a že přece nebudu stát hned u toho prvního. Ale chybí nějaké jasně viditelné označení s informací, kudy se se svými lístky do Silver Circle vydat.
Cestu lemují velké z pořadatelské agentury, tak se radši zeptám, ať nejdu zbytečně. Vrací mě zpátky. Ne, jediný vchod pro vyšší cenové kategorie lístků je právě tam, odkud prchám. Stojím…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
