Na tom, že máme přírodu chránit, se většinou shodneme. Jenže před čím a před kým? Prastará zkušenost praví, že každý striktní zákaz vybízí k tomu, aby byl porušen.
Když bylo v roce 1990 zrušeno pohraniční pásmo podél hranic s Rakouskem, tedy i mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem, vyrazil cestovatel, přírodovědec a publicista
Miloslav Nevrlý
pěšky z jednoho konce lesů v Podyjí na druhý.
„Tehdy jsem vešel do sto padesát metrů hlubokého a čtyřicet kilometrů dlouhého kaňonu, který v zachovalosti nemá obdoby ve střední Evropě, šel jsem po proudu a za čtyři dny jsem nepotkal jediného člověka,
“ píše v jedné ze svých nejznámějších knížek, kterou nazval Nejkrásnější sbírka. „
Cítil jsem radost objevitele, ale i tíseň toho, kdo putuje krajem, v němž dosud neplatí zákon. Tušil jsem, že ta neuvěřitelná svoboda se asi brzy změní, věděl jsem, že nadejdou doby tuhé zákonné ochrany, proto bylo nutné vyrazit na Dyji ihned. Vždyť v rezervaci, jak každý ví, je zakázáno opouštět značkované cesty. A vzhledem k tomu, že údolím řeky žádné cesty, natož značkované, nevedou a ani nepovedou, ztratil bych tak naději.“
Pro Hradčanské stěny mezi Mimoní a Doksy byl připraven podobný osud jako pro Podyjí – i turistické značky, jednou vytyčené, načas zmizely. Pak se ale z důvodu, který neznám, řízení o striktním zákazu vstupu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
