Rozpočtový schodek ve výši 209 miliard korun avizovaný na příští rok současnou úřednickou vládou je velmi zvláštní číslo. Suma je hrozivá tím, jak se řadí za zvyšující se rozpočtové schodky z let minulých. Tehdy ekonomika rostla pěkným tempem a deficitním rozpočtům té doby se zdravý rozum zdráhá uvěřit. Ekonomická krize je nyní použita jako vhodný původce všech nesnází včetně tak vysokého schodku. Jeho suma se na druhé straně během hospodářského propadu nezdá tak vysoká při srovnání s dobou, kdy ekonomika rostla.
Vláda se zaklíná mandatorními výdaji, které tvoří osmdesát procent rozpočtu a s nimiž nelze hýbat. To je nepříjemná pravda. Mandatorní výdaje, a jejich podíl na rozpočtu, jsou však mandatorními do té míry, jak je stát prostřednictvím svých reprezentantů definuje. Na této definici je tedy něco velmi špatně, pokud ke schodkovým rozpočtům docházelo pravidelně v období hospodářského růstu. Schodek v době krize pak přichází jako jakási „samozřejmost“.
Před současnou krizí nad fiskální disciplínou visela dvě maastrichtská konvergenční kritéria ve formě omezení rozpočtového schodku a vládního dluhu jako podílu na hrubém domácím produktu. Česká republika, člen EU směřující rovněž do eurozóny, byla opakovaně za slabou fiskální disciplínu kritizována. Hlídací pes těchto pravidel zatím příliš nehlídal.
Se schodkem 209 miliard se nelze jen tak smířit. Vláda by i v době krize měla snížit schodek rozpočtu a při tom se zaměřit především na stránku výdajů, a ne příjmů. A také by měla hledat fiskálního psa. Pro další období by měla přijít s návrhem přijmout v blízké budoucnosti pravidla pro dosažení vyrovnaného rozpočtu. To bude vyžadovat skutečné reformy, a ne pouze dosavadní fiskální kosmetický salon. Vzhledem k tomu, že většina zemí se slabými rozpočtovými institucemi má i slabší fiskální disciplínu, by jako další krok měla vláda přijít s návrhem přijetí fiskálních pravidel. To jsou nástroje, jež směřují státní finance k rovnováze a nezáleží na tom, která strana či koalice je zrovna náhodou v křeslech. Některé země, například Polsko a Nizozemsko, tato pravidla již mají zakotvena v zákonech.
Zanedbání fiskálních reforem bez dobrých pravidel může vést k dlouhodobým negativním důsledkům, které přesahují možný vstup do eurozóny. Stále se hledá fiskální pes.
Autor je profesorem ekonomie na Univerzitě Karlově.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
