Velké sousto

Americký prezident Barack Obama právě prožívá první a možná rozhodující velký zápas o splnění svých předvolebních slibů. Ve Spojených státech spěje k vrcholu debata o reformě zdravotnictví. Není to v žádném případě okrajová záležitost – náklady na zdravotní péči spolknou 16 procent amerického HDP, provést zásadní reformu tedy znamená přeskupit fungování zhruba jedné šestiny největší světové ekonomiky.

Reforma je dlouhodobým snem demokratů, na kterém si Obamovi předchůdci nejednou vylámali zuby. Krach pokusu o zavedení všeobecného pojištění, jež by bylo dosažitelné pro všechny Američany, byl první velkou prohrou prezidenta Billa Clintona a jeho manželky Hillary, která dostala zdravotnickou agendu v administrativě svého manžela na starosti.

Také Obama naráží při sepisování klíčového zákona na odpor jak republikánů, tak části demokratů a předseda amerického Senátu Harry Reid ve čtvrtek oznámil, že horní komora Kongresu nesplní Obamův požadavek a neschválí zákon ještě před letní přestávkou zasedání amerického Kongresu. Prezidentovi nezbylo než zdržení spolknout. „Slyšel jsem, že zákon nebude ani na začátku, ani na konci srpna. To je v pořádku. Jenom chci, aby se na něm nepřestalo pracovat. Nepřestávejte pracovat,“ vzkázal prezident kongresmanům. Preference Baracka Obamy zároveň poprvé výrazněji klesají.

Nesmírně komplikované
Zmíněné šestnáctiprocentní náklady na zdravotní péči jsou jedním z důvodů, které americké politiky k reformě tlačí. Žádná jiná země na světě nevykazuje tak vysoké náklady, které navíc nekontrolovaně rostou. Uprostřed ekonomické recese jsou zdravotní pojišťovny jedněmi z mála institucí, jež vykazují stoupající zisky a zvyšují ceny svých produktů – zdravotního pojištění. Spojené státy jsou také jedinou vyspělou zemí, která nemá systém všeobecného zdravotního pojištění pro každého – zhruba 47 milionů Američanů na pojištění buď nedosáhne, nebo ho dobrovolně neplatí. Pojištění je v Americe navíc většinou vázáno na zaměstnání, a končí tak často spolu se změnou nebo ztrátou pracovního místa. V dnešní situaci rychle stoupající nezaměstnanosti se odhaduje, že bez zdravotního pojištění se denně ocitá dalších 15–17 tisíc Američanů.

Jedním z velkých amerických mýtů je tvrzení, že Spojené státy mají nejlepší zdravotnictví na světě. I přes téměř dvojnásobné výdaje na zdravotnictví ve srovnání s běžnou evropskou praxí a typicky americkou nerovnost v přístupu k němu však statistické výsledky Mezinárodní zdravotnické organizace takový pohled nepotvrzují. Výsledky amerického zdravotnictví jsou nevyvážené, v některých oblastech představuje světovou špičku, v mnoha jiných zaostává za běžným evropským standardem.

Popis příčin nedostatků amerického zdravotnictví mnohonásobně překračuje možnosti jednoho textu. Nesmírná komplikovanost systému vytvořeného organicky v průběhu let je naopak jedním z důvodů obtíží, na které reformátoři naráží. Odmítnutý zákon Hillary Clintonové byl asi třikrát delší než komplikovaná Lisabonská smlouva.

Zákon musí zajistit pojištění pro Američany, kteří ho nemají, musí nalézt prostředky na to, aby mohl dotovat ty z nich, kteří na jeho zaplacení nemají dost financí, a musí zastavit růst již teď neudržitelných nákladů. Zároveň musí zajistit, aby byl nový systém doplňkem toho stávajícího, protože ta část Američanů, která je se svým dosavadním pojištěním spokojena, samozřejmě žádné změny nechce. K vyřešení rovnice je potřeba nalézt úspory v dosavadním systému a najít další finanční zdroje. Ve hře jsou zájmy pojišťoven, nemocnic a výrobců léčiv i zdravotnické techniky. Lobbistické i politické tlaky ze všech stran nemohou být propletenější.