Není čas na rozvážnost

Příští úterý Barack Obama složí přísahu a nastoupí slavnostně do úřadu prezidenta USA. Stane se mimořádným prezidentem a globální krizi využije k hluboké změně, nebo bude muset přijmout Churchillovu rétoriku o krvi, potu a slzách? O tom všem s Jacquesem Rupnikem, profesorem politologie Národní nadace politologických studií v Paříži a Harvardovy univerzity.

Vypadá to, že si do Baracka Obamy jako budoucího prezidenta spousta lidí promítá své sny. V Berlíně ho ještě před volbami vítalo dvě stě tisíc lidí, svůj hlas mu dalo přes 30 milionů amerických občanů (nejvíc v historii tamních voleb), noviny oznamující jeho vítězství se tiskly po tři dny, protože je chtěli mít lidé doma. Není to projev infantilní hysterie, která se může brzy přepólovat?

Je to tím, že skoro všichni čekali na konec Bushovy éry a na možnosti hledat nový vztah k Americe. Nárůst antiamerikanismu v tomto desetiletí totiž nemá v dějinách obdoby: poprvé nešlo o zavržení jedné akce, jako byl Vietnam či Irák, ale o hlubší odlišnou orientaci. Někteří tvrdili, že jde o druhý „střet civilizací“, mezi Evropou a USA, protože Spojené státy se proměňují v nacionalistickou teokracii, zatímco Evropa se stává sekularizovanou a postnacionalistickou. Zatímco Bushova Amerika národní vášně dávala do popředí a spojila je se svou planetární misí, Obamova Amerika takto chápanou „misi“…