Už to není písnička

Miliardy proti záplavám nesou šanci pro českou krajinu 

Nebýt povodně, spravovala by Alena Hložková (36) zřejmě dodnes počítače na olomoucké radnici. To léto před dvanácti roky, kdy do Olomouce vtrhla záplava, jí ale obrátilo život naruby. „Voda opadla, novináři a záchranáři odjeli, ale tady zbylo práce na roky. Bylo jasné, že na příští vodu se musíme připravit líp,“ říká drobná blondýnka v zasedačce nejvyššího patra olomouckého krajského úřadu. U stolu tu sedí hejtman, šéf hasičů, policie, šarže z olomoucké armádní posádky a další potentáti. Téma je jasné – vlna, která pár dní předtím na Olomoucku smetla tři vesnice, několik dalších zatopila a zabila v nich tři lidi. A stejně tak je podle šéfky olomouckého krizového štábu jasný úkol, který tu předáci státních organizací mají. „Scházíme se už týden bez přestávky a dá se říct, že z nejhoršího jsme venku, fungují všechna spojení, právě teď se montují dva provizorní mosty a všichni lidé mají střechu nad hlavou,“ vypočítává paní Hložková.

Na dnešní schůzce jde především o sčítání škod, jen pár hodin předtím se tu ale vyhlašoval stav ohrožení, domlouvala evakuace pomocí vrtulníků nebo využití těžké techniky armády i místních firem.

„Na účtu kraje leží speciální rezerva právě na tyhle situace,“

vysvětluje hejtman