Odměna pro Babiše

Proč by se měla policie zabývat privatizací Unipetrolu

Spravedlnost zvítězila, beze mne by Poláci nikdy Unipetrol nekoupili, já je k privatizaci přemluvil a váha mých firem v Česku byla zásadní k tomu, aby jim to zdejší politici přiklepli. Tak komentoval zdejší chemický král Andrej Babiš verdikt rozhodčí komise, která minulý týden vynesla rozsudek, že mu polská petrochemická společnost PKN Orlen musí zaplatit pokutu ve výši dvou miliard korun.

Jde o trest za to, že Poláci nedodrželi slib, že po privatizaci prodají Babišovi levně část získaného Unipetrolu. Svými vítěznými slovy po procesu ovšem Babiš mimoděk stvrdil podezření na neférovou hru v pět let staré strategické privatizaci. Prozradil na sebe a na tuzemské i polské politiky, že privatizace Unipetrolu se odehrála v jeho režii a minimálně policie by se měla začít znovu zabývat svědectvím vysokého polského státního úředníka, že při prodeji Unipetrolu byla na obou stranách hranice rozdána miliarda korun na úplatcích.

Tady nikdo neuplácel

Když Špidlova vláda přiklepla v roce 2004 strategické petrochemické konsorcium Unipetrol za třináct miliard polskému Orlenu, veřejnost o Babišovi v pozadí vůbec nevěděla. Politikům i jemu samému by se hodně špatně vysvětlovalo, jak je možné, že podnik byl znovu prodán muži, který jej dva roky předtím za velmi podezřelých okolností od Zemanova kabinetu privatizoval a po roce oznámil, že nezaplatí, protože jedenáct miliard, které tehdy Unipetrol stál, je podle něj příliš mnoho. Veřejně netušeným tajemstvím špidlovské privatizace bylo, že Poláci se v případě svého vítězství zavázali prodat Babišovi podíly v pěti chemičkách z portfolia Unipetrolu. Veřejnost rovněž nedostala žádné informace, které by srozumitelně vysvětlily, proč vláda vyřadila ze soutěže vážné konkurenty Orlenu, kteří nabízeli za Unipetrol o čtyři miliardy více. Novináři ale začali rok po privatizaci tajemství rozkrývat.

Tehdy totiž vyšla najevo zmíněná smlouva o prodeji chemiček Unipetrolu Babišovi. V médiích se tehdy psalo, že tři miliardy, za které měl Babiš podíl ve firmách Unipetrolu od Poláků koupit, představují pouhou třetinu jeho skutečné hodnoty. Tento křiklavý rozdíl, spekulovala média, by mohl být Babišovou odměnou za to, že díky svým zákulisním kontaktům na politické scéně dokázal prosadit privatizaci „polskou cestou“. I pro něj to bylo výhodné, Babiš neměl nikdy zájem o celý Unipetrol, ale pouze o jeho chemickou část. A první privatizace měla podmínku, že nový nabyvatel nesmí osm let žádnou část Unipetrolu prodat. V transakci pod křídly Orlenu by Babiš místo původních jedenácti miliard investoval pouhé tři a dostal, co chtěl. S odstupem času a po Babišově nynějším přiznání se zdá nanejvýš pravděpodobné, že když miliardář odstoupil z původní privatizace, měl už s Poláky domluvenu účast v příští soutěži a s vládou jejího vítěze.

Nicméně zmíněná svědecká výpověď o úplatcích v řádu miliardy rozpoutala v roce 2005 v Polsku obrovský skandál a tamní policie začala jednat opravdu rázně. Vyslechla řadu politiků a to samé chtěli udělat v Česku. Jenže česká strana rozhodovala o polské žádosti déle než rok, hlavní tahoun policejní operace, polský prokurátor Bogusław Słupik, byl z případu v roce 2006 odvolán, a pak pátrání vyšumělo do ztracena. Špidla, Gross a další byli nakonec vyslechnuti v Praze, ale policie se spokojila s jejich tvrzením, že při prodeji Unipetrolu se nikdy neuplácelo.

Než stihl polský skandál vyšumět, smetl i Babiše. Těsně předtím, než Poláci za Unipetrol zaplatili, se ve Varšavě vyměnila vláda, ve státním Orlenu nastoupilo nové vedení, které smlouvu s Babišem vypovědělo jako nevýhodnou a oficiálně stvrdilo, že podle nezávislých auditů má Babišův podíl v Unipetrolu hodnotu přes devět miliard korun. Současně noví šéfové PKN Orlen odmítli zaplatit také pokutu za nedodržení smlouvy – právě ty dvě miliardy, které teď Babiš vyhrál.

Recept
Před dvěma lety prodali Poláci Kaučuk Kralupy, firmu z Babišovy části koláče – dostali pět a půl miliardy, skoro dvakrát víc, než by Babiš podle původní „privatizační“ smlouvy zaplatil za celý svůj podíl v Unipetrolu. Propastný rozdíl mezi Babišovou nabídkou a skutečnou cenou za Kaučuk tehdy nikdo nekomentoval. „ODS vydala zásadní stanovisko k prodeji Unipetrolu už v roce 2006. Parlamentní vyšetřovací komise tehdy zjistila tolik podezřelých informací, že uvažovat o korupci bylo nabíledni. Nicméně, komunisté a sociální demokraté nás přehlasovali a vyšetřování prodeje Unipetrolu zametli pod koberec,“ říká Martin Říman. Privatizaci Unipetrolu prověřoval i antimonopolní úřad. Cenou se vůbec nezabýval. „Není to v popisu naší práce, zjistili jsme, že všechny podmínky soutěže byly dodrženy,“ řekl v roce 2006 tehdejší šéf úřadu Martin Pecina.

Babiš svými žalobami na PKN Orlen potvrdil všechna podezření na manipulaci privatizace. Dnes například žádá po Orlenu sedmnáct miliard korun jako náhradu za ušlý zisk i nemajetkovou újmu za to, že mu slíbenou část konsorcia neprodali. Chce tedy více, než byla částka, kterou zaplatili Poláci za celý Unipetrol. Vše, o čem spekulovala před čtyřmi lety média, se časem ukázalo jako pravda. Neprůhledným prodejem pod cenou přišla veřejná kasa o miliardy a nabízející se podezření na korupci poškodilo společenskou atmosféru v zemi.

Babišovo pozdní přiznání je důležité. Jednak by policie měla neprodleně otevřít odložený případ uplacené privatizace Unipetrolu a znovu – a lépe – jej prozkoumat. Zadruhé pak jde o to, že i dnes se nám přímo před očima odehrávají další „unipetroly“. Prodej státních pozemků, privatizace letiště, boj o těžební limity nebo obchody v podniku Čepro. Může se stát, že za pět let budeme psát, co píšeme teď – že spekulace v roce 2009 o úplatcích v těchto obchodech byly oprávněné. Otázka zní, jak tento draze zaplacený pětiletý náskok smazat. „Já navrhoval zprůhlednění veřejných soutěží, to by byl recept,“ odpovídá bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Jenže na Kalouskovo řešení se nenašla politická vůle. Nicméně Babišovo přiznání ukazuje, že neexistuje jiná možnost, jinak nemá veřejnost šanci koalici moci a velkých peněz odkrýt.