Svět u nohou

Diplom z prestižní americké univerzity obvykle znamená raketový start kariéry. Platí to i v době krize? A co vůbec elitní školy Americe přinášejí, jsou motorem společnosti, nebo jen prohlubují její nerovnost?

Je 20. května a na Columbijské univerzitě v New Yorku probíhá v pořadí 255. promoce od založení školy. Asi deset tisíc lidí ve světlemodrých talárech a nesmyslně tvarovaných čepicích se snaží předstírat, že dnešek je jedním z nejšťastnějších dní jejich života. Absolventi MBA (tedy v oboru ekonomicko-manažerských věd) jako každý rok radostně mávají dolarovými bankovkami. Budoucí zubaři zdvihají dvoumetrové kartáčky na zuby. Studenti žurnalistiky, mezi nimiž sedím také já, i letos vyhazují do vzduchu noviny, což při současné situaci na trhu tištěných periodik charakterizuje naši budoucnost až příliš výstižně.

Promlouvá prezident školy Lee Bollinger a říká cosi o tom, že nikde jinde na světě teď není větší koncentrace štěstí na centimetr, respektive palec čtvereční, a že nám leží celý svět u nohou. Vládne sváteční nálada a není právě vhodné namítat, že svět, ve kterém promujeme, je jiný než ten, ve kterém jsme školu začínali, a že nám možná leží u nohou spíše proto, že se tam zhroutil a bude mu chvíli trvat, než se zase vzpamatuje.

Současné ekonomické tornádo udělalo z nejprestižnějších amerických univerzit rizikové investice. Absolventi MBA si dříve mohli…