Upřímná sezona

V Postupimi kousek od Berlína na tržišti stojí každou sobotu od dubna do června sedlák a prodává špargl neboli chřest. Roztříděný je na bílý a zelený a tlustší a hubenější. Nejlepší je prý ten největší a nejrovnější, ten je také nejdražší a kilo stojí pět eur. Sedlák ho dovezl přímo ze dvora a za nehty má ještě hlínu, jak ho sklízel. Špargl s přísadou rodné hroudy, to je jedna z věcí, které u nás zatím nemáme. Jistě, dnes už každý ví, že při slově chřest je třeba zatvářit se znalecky a labužnicky. Ale pravá chřestová sezona, s domácími šparglovými pochoutkami a s prstí z chřestovny za nehty, ta se u nás prostě zatím nekoná, jakkoliv se mnohdy tváříme, že koná.

Ovšem, žít se dát i bez toho. Ale mohlo to být tenkrát parádní. Nejtlustší a nejrovnější chřest býval z Ivančic a vozil se až do Vídně ke dvoru. Dobové fotografie ukazují chřestová pole a na nich jakési urničky dnem vzhůru. Jsou to kryty, které chránily výhonky šparglu. Zůstávaly tak dokonale bílé a dorůstaly výšky i 32 centimetrů, což je víc než kupříkladu jezevčík.

Také dnes jsou v Ivančicích na svůj chřest pyšní a pořádají tu chřestové slavnosti. Jenže nikdo ho tu už nepěstuje, potřebné tři tuny dovezou ze Slovenska, a to je pak ještě problém sehnat někoho, kdo jej na náměstí bude vařit.

Tuto neděli se konala také další chřestová přehlídka, Chřest Cup v rámci Prague Food Festivalu v Praze. Soutěžící kuchaři museli předvést co nejlepší recept ze šparglu a holandské omáčky. Jenže „hollandaise“ musela být povinně v prášku, protože sponzorem akce je Nestlé. A proto tedy holandská omáčka s umělým želírovadlem xanthanem a dalšími aditivy a ztuženým rostlinným tukem a chřest z Makra namísto čerstvé sezonní pochoutky.

Ale nic proti Makru, protože jinde než z velkoskladu se chřest koupit nedá. V Česku se totiž v podstatě nepěstuje. Dobrou pověst mezi labužníky měla svého času nizozemská šparglovna poblíž Mělníka, ovšem letos v zimě televize Prima zjistila, že místo dobře živených sedláků tady pracují rumunští a bulharští dříči za pár korun měsíčně. Takže zase nic. Naše společnost je úspěšná, transformovaná, demokratická a labužnická. Na některé věci si ale bude muset ještě pár generací počkat. Patří mezi ně třeba upřímná a neinstantní chřestová sezona.