S tím jsme se zrodili, tomu věříme

Cesta jedné rodiny rumunských Čechů do staré vlasti a zpět

Aniž to často víme, některé chvíle rozhodují o životě či smrti. V případě

Marie Balatové

to byl moment, kdy se rozhodla sednout do auta a vydat se z Rumunska do Čech. Psal se rok 2001 a na ni přišly těžké chvíle. Měla problémy se srdcem, nemohla dýchat, nemohla spát.

„Porát sem byla nemocná, porát po doktorech,“

vypráví paní Marie svojí půvabnou češtinou.

„Jeden doktor mi dal takový prášky, druhej takový, že jsi z toho nic nevěděl. A nebylo to jen tak. Doktorům se mušelo něco dávat – sejra, slaninu, slepici, husu, telátko. Nejvíc ale peníze. Hodně peněz, marky. Mušelo se prodat celou krávu. I sestřičkám v nemocnici se mušelo dávat. Když jsi jim nedal peníze do kapci, padesátku, tak si tě ani nevšimla a nechala tě na práhu.“

V srpnu 2001 už byla ze zdravotnických zařízení zase doma a nemohla ani spát.

„To akorát přijela dcera na návštěvu a řekla mi – mámo, co kdybysme zkusili jet do tých Čech?“

Tento nápad se nakonec ukázal jako záchrana. Když pak paní Marie přijela po dvou letech na skok zpět do svého rodného Rovenska v horách na jihu Rumunska, vyprávěla zkoprnělým vnoučatům o zemi, kde ji doktorka při vyšetření nejen brala za ruku a mile se ptala, co jí schází, ale kde k& …