Kulturní servis

HUDBA: 

Bob Dylan: Together Through Life

Columbia / Sony BMG

První studiové album po vychvalovaných Modern Times. Namíchané dnešní pocity od klení a kritizování Ameriky po sentiment, spíš pytel různých písní než vystavěné album. Pro někoho lehčí intermezzo, britský Observer tomu říká „test trpělivosti i pro fanoušky“.

Bill Callahan: Sometimes I Wish We Were an Eagle
Drag City
Po patnácti letech pod pseudonymem Smog se americký písničkář nedávno „odtajnil“. Výpověď je intimní jako ze soukromých hovorů, zvuk profesionální a rozmanitě žánrový.

Allen Toussaint: The Bright Mississippi
Nonesuch / Warner Music
Sedmdesátiletý pianista a písničkář má New Orleans v krvi. Přežil hurikán, i když dobrodružně, a po albu s Elvisem Costellem vzdává poctu starým evergreenům. Hraje „tomwaitsovský“ Marc Ribot, Don Byron a jiní mladší chytří Newyorčané.

FruFru: Až přiletí tučňák
Indies Scope
Zvláštní pokračování příběhu brněnské scény. Přímé převzetí a rozmělnění stylu, který před lety vymysleli jiní – hlavně Vladimír Václavek a lidé kolem Dunaje.

Depeche Mode: Sounds Of The Universe
Mute / EMI
Ty songy nejsou bůhvíjak silné a po letech nejistého hledání kapela věru nezní futuristicky. Ale když Gahan zapne sytý hlas v písničkách, jež se pojistily bluesovým půdorysem, chce se poslouchat.

VÝTVARNÉ UMĚNÍ:

Karel Teige/Zbyněk Baladrán: Asymetrická harmonie
Muzeum umění Olomouc, 23. 4.–21. 6.
První pokus probrat veškerou Teigeho typografickou tvorbu v nezaměnitelném instalačním podání Zbyňka Baladrána. Dvě stě knih, časopisů a plakátů, doprovodná publikace od Arbor Vitae, autoři konceptu Karel Srp a Zuzana Bydžovská. Záruky toho, že se cesta do Olomouce rozhodně vyplatí.

Vladimír Birgus
Leica Gallery Prague, 21. 4.–17. 5.
Teoretik a fotograf, který má prsty v kaši, jak říkají Nizozemci o lidech, jež mají ve svém oboru vliv. Ovšem Birgus je nejen významnou postavou pedagogickou a kurátorskou, ale také tvůrčí. Další průzkum jeho neustále se rozrůstajícího cyklu barevných jinotajných fotografií s příznačným názvem Cosi nevyslovitelného.

Návraty Komety: český komiks 1989–2009 
Galerie U Dobrého pastýře, Brno, 21.4.–2.6.
Pohled Tomáše Prokůpka na produkci první porevoluční generace komiksových tvůrců. Název odkazuje k průkopnickému časopisu Kometa, na jehož premiérové číslo se v dubnu 1989 stály fronty, jaké se dnes už neuvidí.

Jan Lauschmann
Galerie fotografie Louvre, Praha, 1. 5.–21. 6.
Přeborník v chemikáliích a fotografických materiálech, zároveň klíčová osobnost meziválečné avantgardy. Lauschmann pokračoval v cestě, kterou vyšlapali američtí piktorialisté, propagoval amatérské hnutí, fotil v duchu konstruktivismu a nové věcnosti. Fotografie, které mají svou hloubku jinde než v ostrosti.

KNIHY:

Jiří Lach: Laichterovo nakladatelství a projekt České dějiny
Burian a Tichák, 128 stran
Pod jménem svého zakladatele Jana Laichtera působil jeden z nejvýznamnějších českých nakladatelských domů v letech 1896–1949. Od počátku 30. let přebíral vedení nakladatelství syn František, kterému však politiské okolnosti dlouhou nakladatelskou činnost znemožnily. Jan Laichter se při své práci inspiroval myšlením T. G. Massaryka a jeho okruhu. Dokumenty v této knize dokazují, že zůstal vysokým mravním i intelektuálním nárokům věrný celý život.

Ivan Wernish: Kominické lodě
Druhé město, 128 stran
Obtížně definovatelné krátké texty, jakési kvazipovídky, parodie na brakovou literaturu či drsné burlesky. Wernish se pokusil zkomprimovat na malou plochu narativní útvary, z nichž dokonce jeden každý sestává z jednotlivých kapitol, které nepřesahují několik řádků. Radikálním krácením se autor vrací do lůna poezie: „Vždyť už jdu, řekl a spláchnul. Jen otevřel, 3 hráči se na něj vrhli. Jeden ho chytil za ruce, druhý mu prohledával kapsy a třetí ho tloukl botami po hlavě.“ (26. kapitola)

Ken Follett: Pilíře země
Přeložil Jan Jirák, Knižní klub, 928počet stran
Na pozadí převratných událostí po smrti krále Jindřicha I., která rozpoutala dvě desetiletí trvající boj o anglickou korunu mezi královnou Maud a králem Štěpánem, se proplétají osudy několika postav, duchovních řemeslníků i šlechticů. Anglie 12. století je ochromena válkou, ale i bojem o církevní moc, šlechtickými nesváry a majetkovými rozbroji. Do toho se kingsbridgeský převor Philip rozhodne vystavět katedrálu.

Host č. 4/2009 
V novém čísle časopisu se v rubrice Polemika řeší aktuální spor o podobu a smysl literárních cen Magnesia Litera. Své názory zkřížili Marek Vajchr a Miroslav Balaštík. Vedle toho je v Hostu rozhovor s nejstarším českým spisovatelem Kočkou. Téma je grafologie. V beletristické části se představuje Inka Machulková a Stanislav Beran.

TELEVIZE:

Léto u jezera

Strašidelné léto: 1. 5., ČT 1, 23.45

V zámořské tvorbě

Ivana Passera

znamená tento film novou zkušenost. Zatímco jeho předchozí snímky reflektovaly problémy současné Ameriky, ve Strašidelném létu (1988) si vyzkoušel kostýmní film z počátku devatenáctého století.

„Doufal jsem, že diváci poměrně rychle zapomenou, že se dívají na historický příběh, protože ty postavy hodně předběhly svou dobu,“

uvedl k tomu režisér.

Film zachycuje reálnou událost – pobyt lorda Byrona (Philip Anglim) a Percyho Shelleyho (Eric Stoltz) v propůjčené chatě na břehu Ženevského jezera. Popisuje nekonečné filozofické a literární debaty, večírky plné drogových experimentů a erotického napětí. Tenzi mezi oba muže přináší budoucí Shelleyho manželka Mary, autorka Frankensteina, kterého údajně začala psát právě pod vlivem oněch několika intenzivních letních týdnů. Passer konfrontuje v hlavních protagonistech dva přístupy k životu. Scény se Shelleym staví do prosluněných exteriérů v okolí Komského jezera v severní Itálii. Básník s andělskou tváří reprezentuje nevinnost, citlivost, idealismus. Zato bohémského Byrona stylizuje do nočních interiérů, aby zvýraznil jeho sklon k nihilismu, sebedestrukci a životní skepsi.

Na působivém výtvarném vyznění měl významný podíl Felliniho kameraman Giuseppe Rotunno. Poetická podívaná s hororově-melancholickou atmosférou patří mezi nejlepší a nejlépe přijaté „americké“ snímky jedné z největších českých filmařských osobností, jejíž exilové filmy jsou v českém prostředí z bůhvíjakého důvodu pořád nepříliš známé.