Ten pravý akord pro duši
Když dnes, po čtvrtstoletí, vidíme poustevnickou postavu estonského skladatele Arva Pärta uklánět se na pódiu Berlínské filharmonie po nových skladbách, je evidentní, že se mu podařilo nerozmělnit své kouzlo. Nevděčnému očekávání publika, že „zůstane prostý“, čelí Pärt dost úspěšně i na aktuálním albu In principio.
Je tomu právě pětadvacet let, co se do světa z vydavatelství ECM rozletělo album Tabula rasa. Nepřinášelo hlasitou hudbu, přesto úderně zahájilo novou éru. Ukázalo, že i v Evropě bují specifický minimalismus, nezávislý na Americe. Pádně představilo plně duchovního skladatele pro současnost. Po éře komplikované „soudobé hudby“ ukázalo cosi tak prostého, že to troufale překračovalo pravidla. Navíc, k údivu mnohých, představilo žijícího skladatele vážné hudby, který se rychle stal široce oblíbeným, aniž by si zadal s popkulturou.
Když dnes, po čtvrtstoletí, vidíme poustevnickou postavu estonského skladatele Arva Pärta uklánět se na pódiu Berlínské filharmonie po nových skladbách, je evidentní, že se mu podařilo nerozmělnit své kouzlo. Nevděčnému očekávání publika, že „zůstane prostý“, čelí Pärt dost úspěšně i na aktuálním albu In principio. Světu s teroristickými útoky tu připomíná jeho základy: chorál z devátého století a zvěst, že na počátku bylo slovo.
Variace na uzdravení
Arvo Pärt emigroval ze Sovětského svazu v roce 1980 se ženou a dvěma syny (jeden z nich dnes jako producent spolupracuje mimo jiné s Björk). Jeho cesta vedla přes Izrael do Vídně. Získal rakouské občanství, ale řadu let už žije v Berlíně. Novému domovu věnoval Berlínskou mši, sborovou skladbu právě tak snadnou, aby se mohla skutečně provádět – na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu