Molekula ředitelem

V politice se říká, že nejlepší je taková vláda, které si člověk nemusí všímat. Dá se něco podobného říct i o televizi? Asi ne, přesto právě taková Česká televize možná dnes je.

Té si také nemusí člověk moc všímat.

O mnoho nepřijde. Oproti televizím v jiných postkomunistických zemích je ale na solidní úrovni, její zpravodajství není v moci politiků či zadavatelů reklam, zábava není vyloženým skanzenem komunismu, vzdělávací pořady mají vzestupnou úroveň.

Z České televize zkrátka jako by nic nehrozilo – ani v dobrém, ani v špatném. Působí průměrným dojmem, stejně jako muž, který ji vede. Teď se ředitel Jiří Janeček chystá kandidovat do svého druhého šestiletého turnusu. Takže je to dobře, nebo ne?

Záleží na tom, co od ČT čekáme. Pokud hlavně to, aby se nestala komerční nebo politickou kořistí, a jinak na ni nemáme náročnější programové požadavky, není Janeček podle zkušeností špatná volba. Pokud chceme mít televizi sebevědomou, zcela odstřihnutou od politických tlaků, nabízející provokativní satiru, alternativní zábavu, kritické debaty, inteligentní vzdělávání a nebojácnost při pohledu na minulost, není Janeček tím, kdo by takovou televizi zajistil.

Na druhou stranu je otázka, zda tady takový ředitel existuje, nebo spíš jestli má šanci soukolím výběru projít. Buďme v tomto směru realisté: normalizační novinář, pak bezbarvý moderátor televizních zpráv je v Česku roku 2009 velmi logická volba.

Sám Janeček na otázku po své minulosti šéfa komunistických novin Palcát říká, že byl „bezvýznamná molekula“, jedním z deseti milionů. Svým způsobem má pravdu. V mediální radě jej volí až na výjimky stejní lidé, jako je on sám, a ty zase volí podobní lidé v parlamentu. Nevystupuje proti němu žádné počitatelné svědomí národa třeba v podobě politických vězňů, kteří by se ozvali, že nomenklaturní propagandista, který už jednou prokázal ochotu sloužit komukoliv, nemá veřejnoprávní televizi řídit.

Jinak řečeno – Janečkova minulost mladého komunistického kariéristy tento národ nezajímá, v tom si mohou být poslanci jistí. A upřímně řečeno nemusela by zajímat ani nás, kdybychom slyšeli nějakou uklidňující reflexi – jinou než výmluvy typu já nic, já molekula.

Takhle je na místě jistá nervozita, nakolik je Janeček coby ředitel tváří v tvář všemožným tlakům skutečně pevný v kramflecích. Proto by bylo dobré, kdyby při chystané volbě nějakou srozumitelnou konkurenci měl. Ať víme, kdo stojí další v řadě.