Nahý, ale bez víza

Třeba mi to nebudete věřit. Ale ještě nikdy jsem nebyla v USA. Přežila jsem už šestatřicet let, aniž bych viděla Grand Canyon. Přitom by to nebylo složité: od roku 1989 nepotřebují občané SRN na cestu do Spojených států žádné vízum. Moje touha po Americe však nikdy nebyla tak velká. A proto mám v těchto dnech velké problémy porozumět, proč zrušení vízové povinnosti s USA má pro Čechy takovou důležitost, že jsou za ni ochotní zradit všechno, co by všem Evropanům mělo být svaté: solidaritu, jednotu a ochranu soukromí.

Aby bylo jasno: není to tak, že jako „šťastná Západoevropanka“ jsem nikdy nepoznala, jaká štrapác je žádat o vízum. V roce 1993 jsem jela z domova vlakem 120 kilometrů do Hamburku, abych na tamním konzulátu Ruské federace žebrala o povolení vstupu do země. Stálo to trochu nervů, času a peněz. A kdybych to vízum tenkrát nedostala, pak bych holt do Ruska nejela. Zkrátka: časová a emocionální zátěž spojená s vízovou povinností podle mého není tak velká, že její zrušení ospravedlňuje jakoukoli oběť.

Například ochrana osobních dat: 40 let trpěli lidé ve východní Evropě tím, že stát věděl o svých občanech všechno – hemeroidy počínaje a oblíbenou polohou při sexu konče. Jak je to možné, že ti samí lidé dnes nemají žádný problém s tím, aby se před americkými úřady svlékli donaha – jen aby se mohli „bez víza“ potulovat Hollywoodem? Jistě, americké úřady nejsou žádná StB. Ale záruku, že se od nich údaje nedostanou do „špatných rukou“, dát nikomu nemohou.

Nebo další věc, solidarita: Češi mnohokrát vyčítali starým členům EU, že se nechovají dostatečně solidárně. Zároveň je ale příznačné, že se v českých médiích během posledních týdnů téměř nepsalo o tom, že zpřísnění vízových předpisů hrozí nyní i západoevropským státům, či o tom, že Poláci – a třeba i Slováci – nepatří k těm vyvoleným, kteří se mohou těšit na bezvízové cesty do USA ještě letos. Stejně jako před vstupem do EU, je v Praze zase rychle po solidaritě, jakmile se objeví nějaká možnost být „tím prvním“. A to zřejmě platí nejen vůči visegrádským sousedům, ale vůči celé EU.

Pokud Evropská komise v tomto týdnu dojde k názoru, že plánované memorandum mezi Českem a Spojenými státy obsahuje body odporující společnému stanovisku Unie, měla by Praha od smlouvy s Washingtonem ustoupit a radši využít své nadstandardní vztahy s Bílým domem k tomu, aby přispěla k přijatelnému řešení pro celou EU. Přitom, ostatně, není úplně vyloučeno, že také Němci budou zase potřebovat na cestu do Ameriky vízum. Ale pokud tohle je cena – all right. Já se ráda zařadím do fronty.