Příliš dobře vyměřený svět

Daniel Kehlmann je zázračné literární dítě: ve dvaatřiceti má za sebou už osm knih, vysokou prodejnost, důležité literární ceny. Svůj první román Beerholmova představa (1997) publikoval ve třiadvaceti. Sebezpytování je mu cizí. Zajímá ho věda, historie, posedlost poznáním. Je rozený vypravěč, vzdělaný, zvídavý, komunikativní. Jeho Vyměřování světa (2005) se stalo senzací: milionový náklad v němčině, překlad do více než čtyřiceti jazyků, recenze v Guardianu, Washington Post, Libération.

Jen výjimečně se přitom vynoří otázka: je Kehlmann opravdu tak skvělý spisovatel, anebo je spíš produktem PR oddělení velkých nakladatelství?

Cesty ven a cesty dovnitř

Vyměřování světa splétá životní příběhy dvou géniů německé vědy. Alexandra von Humboldta, přírodozpytce, který si musel na všechno sáhnout, procestoval divoké končiny Nového světa a mimo jiné položil základy moderní geografie. A matematika Carla Friedricha Gausse, který nesnášel cestování, prožíval objevná dobrodružství ve vlastní hlavě a jediná praktická věc, kterou potřeboval, byl pravidelný sex.

S Humboldtem se Gauss setkal až ve stáří, přestože oba žili stejnou posedlostí: změřit, zvážit, spočítat, prozkoumat, dešifrovat, neponechat světu jediné tajemství. Proto se také jejich dráhy často křížily, zvláště pokud šlo o geometrii. Do protikladu k pomalému tempu pozdního klasicismu staví…