McKafíčka

Na místě tradiční pražské Malostranské kavárny se zahnízdil Starbucks. Není to první řetězec, který mění obsah slova kavárna. Čeští kavárníci se však nebojí: kávy v řetězcích jsou moc drahé a sladké a design provozoven zase nemastný a neslaný.

Starbucks je známý svou rozpínavostí a v USA na jejich logo narážíme na každém kroku; Američané znají vůni třicítky různých káv Starbucks už od roku 1971. U nás se mnohem expanzivněji choval Coffeeheaven, další síť „rychlých občerstvení kávou“. Britský řetězec značkuje půdu teprve sedm let, ale o to intenzivněji. Provozovny otevřel v Polsku, Lotyšsku, Bulharsku, Slovensku a Maďarsku, u nás jich má osmnáct. Vaří tu sice kvalitní kávu, ale místo ojedinělé atmosféry, nabízejí jen korporátní design bez chuti a bez zápachu.

Malostranský Starbucks na to jde o poznání citlivěji: poskytuje kavárenskou útulnost, skutečné hrnečky místo kelímků a štrúdl jako úlitbu místní tradici. Návštěvníků je téměř tisíc denně, desítka takzvaných „baristů“ za pultem se má co ohánět. Počáteční zájem Čechů o exotická vanilková latté a karamelová frapučína za 125 Kč však zřejmě brzy opadne – jsou lahodná a nešizená, ale příliš drahá a vydatná. Na dně půllitrové kávy s mlékem najdete třeba i čtvrtinu denní dávky kalorií.

Vymění kavárenský povaleč svůj šálek hořké arabiky za půllitrový hrnek se šlehačkovou čepicí? Malostranský Starbucks je povinnou zastávkou turistů na cestě mezi Karlovým mostem a Hradem. V ČR budou mít řetězce úzkou klientelu, myslí si gourmet a editor turistického průvodce Time Out Prague Will Tizard. Kvůli nízké kupní síle, malému prostoru pro expanzi a snad i tradiční nechuti Čechů k experimentům nám invaze kávových molochů nehrozí: „Praha nepotřebuje další korporaci bez vlastní tváře. Ačkoli – zákusky má Starbucks výborné.“

Autorka je spolupracovnicí Respektu.