Jedno výročí a jedna inscenace
V neděli uplynulo patnáct let od smrti Jana Grossmana, osobnosti, která přinesla zásadní vklad do dvou zdánlivě protikladných disciplín, za něž bývají umění a jeho reflexe považovány.



V neděli uplynulo patnáct let od smrti Jana Grossmana, osobnosti, která přinesla zásadní vklad do dvou zdánlivě protikladných disciplín, za něž bývají umění a jeho reflexe považovány. Pro Grossmana byl ovšem kritický výkon i tvůrčím aktem a umělecká tvorba i intelektuální prací – také proto zeje po jeho odchodu na divadle, jemuž se jako režisér a dramaturg plně věnoval od 60. let, tak prázdný prostor.
Mezi divadelníky sice patří k dobrému tónu se občas ke Grossmanovi přihlásit – zpravidla variovanou citací jeho výroku o tom, že divadlo se má dělat pořádně, ale nemá se brát příliš vážně. Hlubší snahu dostát náročnosti jeho skutečnému odkazu lze ale nacházet zřídka. Jednu z výjimek představuje Miroslav Krobot, který naposledy inscenoval vlastní dramatizaci Dostojevského Idiota v Dejvickém divadle.
Hra o muži, který se vrací domů
Podtitul díla je lapidární a podobně věcná - a přitom plná významů a tajemství – je celá inscenace. Režisér naplnil vlastní slova, dle nichž nechtěl Idiota aktualizovat v rovině vizuální, nýbrž v rovině myšlení a jednání postav. Může to znít samozřejmě, v dnešním divadle tomu ale bývá právě naopak.
V Dejvicích sledujeme mnoho z Dostojevského, ovšem na půdorysu ryze současné hry, s ohlasy absurdního a existenciálního dramatu. Text svižné inscenace (dramaturgie K. F. Tománek) prý nezabírá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu