Dopisy

Nenechám se tlačit ke zdi

Respekt 4/08

Komunikovat pravdu

Reaguji na rozhovor s panem premiérem – a to nikoli na obsah, nýbrž na formu. Ponechme pana Topolánka v iluzi, že používat slovo „budget“ zní učeněji, pardon, sofistikovaněji než slovo „rozpočet“. Ale proboha – neponechávejme ho (i jiné) v iluzi, že sloveso „komunikovat“ se pojí se čtvrtým pádem! Nejsem přehnaný jazykový hnidopich a nevadí mi občasné přejímání slov z angličtiny, zvláště pak v oblastech, v nichž nám chybí vlastní terminologie, ale co mě uvádí v úžas, je přebírání anglických slovesných rekcí. Ještě přežiji, pokud někdo „něco diskutuje“, ale pokud někdo „něco komunikuje“, tak se obracím na-

ruby. Nedávno se mi jeden zaměstnanec reklamní agentury snažil vysvětlit, že oni s klientem „komunikují pravdu“. Zeptala jsem se, co to znamená, a byla jsem odměněna pohledem hodným absolventa zvláštní školy. Doporučuji panu Topolánkovi, aby si přečetl rozhovor s „cizákem“ Švejnarem v tomtéž čísle Respektu – a ať nám potom pohovoří (poreferuje) o tolik proklamovaném vlastenectví. Ten pán totiž přes své 20leté angažmá v USA na rozdíl od našeho pana ministerského předsedy umí české pády. Jsem poněkud znepokojena o vaši češtinu, pane Topolánku – přesto mějte hezký den.

Barbora Skálová, Praha

Kdo chce zabít Knížáka

Respekt 6/08

Důvod byl, je a bude

Redaktor Jan H. Vitvar ve svém textu opakovaně spojuje mé jméno s výstavou skupiny Guma Guar v Galerii Vernon. Rád bych fakticky uvedl věc na pravou míru.

Jan H. Vitvar v úvodu svého textu píše, že Jiří David rozesílá na všechny strany pozvánku na novou výstavu Milana Knížáka. Ten David, který se s Knížákem nesnáší do té míry, že odmítá překročit práh jemu svěřené Národní galerie…

Takže – nerozesílal jsem pozvánku na výstavu Milan Knížák (skupiny Guma Guar) na všechny strany (nevím, co tímto termínem Jan V. vlastně myslí?!). Když jsem dostal z Vernonu e-mailem pozvánku, byl jsem překvapen, že zrovna tato galerie prezentuje práci M. Knížáka. Nic více – a nechal jsem věci být. Teprve několik dní po zahájení výstavy jsem se od Guma Guar, opět e-mailem, dozvěděl, o co ve skutečnosti jde. Pánové z této skupiny mi zároveň poslali ukázky včetně sestaveného životopisu M. Knížáka. Fakta uvedená v onom životopise byla natolik nečekaná a děsivě smutná (přestože je vlastně všichni dlouhodobě známe), že jsem je přeposlal několika umělcům a teoretikům umění, rovněž několika (konkrétně třem, tedy i Janu H. Vitvarovi) kulturním rubrikám zdejších novin a uvedl jsem je na svém blogu v Respektu.

Důvod byl (je a bude) jediný: informovanost skrze zdejší média o vizuálním umění je natolik mizivá, že díky této nesoustředěnosti a apatii či lhostejnosti i nerozlišování rozdílů kvalit v souvislostech se musí nahrazovat osobními informacemi.

Nevidím proto žádnou jinou spojitost s projektem Guma Guar alias Milan Knížák a považuji použití svého jména v tomto kontextu od J. Vitvara za nefér a účelovou hru. Ano, dlouhodobě a veřejně kritizuji fungování NG v čele s M. Knížákem, kritizuji však systémové chyby, výstavní a sbírkové manipulace, neodbornost apod. Argumentuji – a nejsem rozhodně sám, ačkoli se mnozí z odborné veřejnosti bojí říci cokoli nahlas, neboť jsou například závislí na různých zápůjčkách obrazů od NG (regionální galerie), jiní na grantech apod., a NG personifikována figurou svého generálního ředitele neodpouští sebemenší kritiku.

Stalo se však jistým mediálním folklorem uvádět tyto skutečnosti do osobní roviny, což možná vyhovuje M. Knížákovi, aby vše snadno „shazoval ze stolu“, a média i mnozí jiní mu lenivě nabíhají na podobné vějičky. Je mi líto, že i Jan H. Vitvar, jehož práci se zájmem mnoho let sleduji.

Jiří David

Upřesnění

V minulém čísle jsme v článku s názvem Tykač na střeše uvedli, že státní zástupce zastavil stíhání Tykače v kauze vytunelování CS Fondů pro nepřesvědčivost důkazů. Správně mělo být uvedeno, že to udělal, protože skutek podle něj nebyl trestným činem. Za nepřesnost se omlouváme.