Padlí andělé v krutém světě

Filmová kariéra talentovaného Švéda Lukase Moodysona má opravdu pozoruhodný vývoj. Z autora všeobecně nadšeně přijímaných mainstreamových hitů, miláčka diváků a kritiky, se postupně změnil v režiséra, jenž točí filmy, které jen tak někdo nestráví. Jeho tvůrčí přerod dobře dokumentuje film Lilya 4-ever (2002) – depresivní, dokumentárně laděný příběh o trudném osudu šestnáctileté ruské dívky, která se ve Švédsku dostává do osidel obchodu s bílým masem. Film v titulcích věnovaný „milionům dětí po celém světě zneužívaných sexuálním průmyslem“ uvádí Česká televize ve čtvrtek před půlnocí. A není to snímek pro slabé povahy.

Celý svět včetně diváků na karlovarském festivalu a následně v českých kinech přitom Moodysson okouzlil celovečerním debutem Láska je láska (1998), citlivým příběhem milostného vztahu dvou šestnáctiletých dívek odehrávajícím se ve švédském maloměstě Ämal (jak naznačuje originální název filmu Fucking Amal – není to zrovna místo, kde by to extra žilo). Snímek se stal nejlepším švédským filmem roku a v tržbách na severu porazil i Titanik. Podobný úspěch režisér sklidil i s následující komedií Společně (2000), sondou do hipícké komuny obývající dům v Stockholmu v sedmdesátých letech.

V posledních letech ovšem jeho pohled na svět hodně potemněl. Po Lilye 4-ever navázal na nihilistickou linii své tvorby snímkem Rána v srdci (2004). Vyprávění o partě promiskuitních loserů, natáčejících v předměstském bytě amatérské pornofilmy, rozdělilo diváckou a kritickou obec na dvě nestejně velké části. Zatímco jedni hodnotili syrový film s explicitními sexuálními scénami jako jeden z nejodvážnějších počinů roku, naprostá většina jej onálepkovala jako samoúčelnou pseudošokující pózu. Také dosud poslední film devětatřicetiletého režiséra je spíše pro fajnšmekry: experimentální černobílý snímek Container (2006) bez jakékoli narativní linie pomocí komentáře mimo obraz zprostředkovává nejintimnější pocity ženy uvězněné v mužském těle.

Příběh filmu Lilya 4-ever se odehrává mezi oprýskanými paneláky ve špinavém industriálním městě v nespecifikované pobaltské republice, kde po pádu socialismu jako by neexistovala žádná budoucnost. Nevidí ji ani Lilyina matka, která odletí za svým přítelem do Ameriky a nechá svou dceru napospas osudu. Po nespravedlivém obvinění je vyhozena ze školy. Chvíli žije, jak se dá, až se nakonec odhodlá k prostituci, která jako jediná nabízí zaručený výdělek. Jediným světlým bodem v jejím bezvýchodném životě je přátelství s jedenáctiletým Voloďou. Křehké pouto s chlapcem, zneužívaným synem alkoholika, ale přeruší, když se jí naskytne možnost odcestovat na falešný pas do Švédska. Jenže tam martyrium naivní dívky pokračuje – důvěřivá Lilya se dostane do spárů krutých pasáků.

Děsivou realitu jí pomáhají snášet modlitby k Panence Marii, jejíž obrázek si nosí při sobě, a útěky do snů, v nichž ji navštěvuje duch malého Volodi, který mezitím doma spáchal sebevraždu. Moodysson, sám zapálený křesťan, prošpikoval vyprávění sakrální symbolikou. Někteří kritici obvinili Moodysona z dryáčnictví a ze zkreslování postkomunistické reality, ale ve výsledku je Lilya 4-ever působivá balada o zmarněných životech, které nedostaly šanci, aby se mohly rozvíjet.

Lilya 4-ever, ČT2, 7.2., 23.25