Kandidát Castro

Před rokem a půl se „ostrov svobody“ zachvěl v očekávání velkých změn. Ty se zatím nekonaly. Mění se však atmosféra. Lidé se přestávají bát mluvit o problémech. I drobná změna v nesmyslném systému může člověku žijícímu v diktatuře zjednodušit život.

Opět ve hře

Fidel Castro se uzdravuje. V rekonvalescenci mu pomáhají zejména časté návštěvy venezuelského prezidenta Huga Cháveze.Atmosféra připomíná 80. léta v Československu.Prvního půl roku své vážné nemoci (rakoviny zažívacího traktu) se příliš k poměrům nevyjadřoval a podle svých pozdějších slov „hodně psal a přemýšlel“. Když byl na smrt nemocný tyran hospitalizován, předal dočasně vedení země o něco málo mladšímu, šestasedmdesátiletému bratrovi, ministru obrany Raúlu Castrovi.„Nevybírám ho proto, že je to můj bratr, ale je to nejvhodnější člověk,“ vyjádřil se Castro ke své volbě, když ho na rozmazaných záběrech ukazovaly televizní stanice v teplákové soupravě. V zemi panoval nový, i když opatrný optimismus, protože Raúl Castro vyzval Kubánce k celonárodní diskusi o „lidských pochybeních, nikoli však o systému jako takovém“. A lidé skutečně začali diskutovat a představovat si, že se poměry převtělí do alespoň částečné „perestrojky“. Pak se však naděje začaly tenčit. Fidel Castro…