Hliněné nohy

Vzpomínáte na dobu, kdy bankéři byli ztělesněním obezřetnosti? V posledním půlroce byly téměř veškeré zprávy z bankovního světa špatné, a to přesto, že na tento sektor dohlíží značný počet regulátorů. Ve srovnání s tím neregulovaný svět hedge fondů pohřbívá své mrtvé mnohem nenápadněji a bez nepříjemných důsledků.

To vede k dvěma domněnkám. Buď je úroveň bankovní regulace velmi ubohá, anebo něco v samotné povaze regulace zavdává příčinu k problémům.

Odpovědí je pravděpodobně obojí. Regulátoři finančních trhů banky v době jejich expanze příliš neomezovali – možná s výjimkou ojedinělých poznámek o tom, že se v bankovnictví podceňují rizika. Nikdo si například nelámal hlavu s tím, že britská hypoteční banka Northern Rock se příliš exponuje půjčkami na mezibankovním trhu a přitom bez zábran poskytuje hypotéky rizikovým zákazníkům. Dokud měly banky dostatek kapitálu, nechávali regulátoři detaily obchodní strategie na manažerech a trzích.

Dokonce i stará dobrá pravidla pro kapitálovou přiměřenost stanovená basilejskou dohodou vybízela banky, aby se systémem hazardovaly – a své finanční závazky přesouvaly mimo účetní rozvahy.

Hrůza z krachu

Zatímco úřady v dobrých časech rády nechávají banky na pokoji, při prvním náznaku krize rychle zasahují. To se ukázalo při záchraně banky Northern Rock, při prudkém snížení úrokových sazeb americkou centrální bankou (opětovně minulý týden) nebo loni při masivních intervencích…