„Kauzy“, skandály a vytáčky

Luboš Dobrovský

(1932) je novinář a politik. Působil v Československém rozhlase a v době normalizace i v nejrůznějších dělnických profesích. Po roce 1989 byl mluvčím Občanského fóra, vyjednal odsun sovětských vojsk, vedl Kancelář prezidenta republiky Václava Havla, byl velvyslancem v Rusku a ministrem obrany.

Všelicos, co zprvu, zejména pak s ohledem na všeobecnou povinnost zachovávat presumpci neviny, smí nám klásti pouze otázky, vede nás použitím – či spíše zneužitím – odborného právního termínu „kauza“ k předčasným podezřením, že ten či onen je nejspíše zločinec. O tom ale přece smí ve společnosti, jež si zakládá na respektu k právu, rozhodnout pouze a jedině soud.

V našem světě nám však média nabízejí, neřkuli vnucují, předčasná přesvědčení a nedokazatelné jistoty více, než je zdrávo. Novináři se staví svým mnohdy neodpovědným slangem až příliš často nad soudy a nad právo vůbec. Mě to zlobí. Dokonce i tehdy, kdy se zdá být nepochybné, že soud dá později případnému podezření za pravdu.

K zlosti mě provokují i ty tak časté „duely“ a „souboje“ a „klání“, v nichž mediální sekundanti jejich účastníkům pomáhají profanovat debaty politiků. Neospravedlňuje ani to, že politici ten žánr sporu, ba až příliš často spíše pavlačové hádky, rádi přijímají, neboť jim to umožňuje vyhnout se věcné…