Jak se rozlézáme

Foglovi nejdřív snili, pak dlouho plánovali. A teď mají svůj řadový domek na okraji Dolních Břežan, vesnice kousek za Prahou. V ulici je dvacet navlas stejných domečků, omítky i dláždění jsou ještě nové, bez poskvrnky, jako v katalogu. Tam, kde mají obývák, bylo ještě před dvěma lety pole. „Vždycky jsme tudy chodili a říkali si: určitě za chvíli někdo přijde a tady to poslední pole zastaví. A teď tady sedíme,“ zasmějí se tomu paradoxu.

Jejich sedací souprava je také úplně nová i kuchyně je nová a bílá, blonďatý chlapeček se šťastně směje při sledování Krtečka. Nerezová madla kuchyňské linky se lesknou ve světle moderních lamp a všechno tu září jako ve splněném snu. „Už když sedám v práci do auta, tak se těším na ten klid,“ říká Marek Fogl.„V noci jsou tady vidět hvězdy, v zimě tady leží sníh,“ popisuje Šárka Foglová. V dětství trávila hodně času na venkově, má ráda přírodu. „Ale výhod velkého města jsem se taky vzdát nechtěla,“ říká. Sen o vlastním domku za městem, v přírodě, a přece na dosah všem výhodám civilizace, sní a naplňují si tisíce Čechů. Přesněji: za posledních deset let přibylo v Česku sto tisíc rodinných domků, většinou na polích na hranici velkých měst. Jen do Dolních Břežan, vesnice původně o…