Lákadlo nesvobody
Proč jeden z nejvýznamnějších filozofů minulého století Martin Heidegger propadl svůdné iluzi nacismu? A myslitelé jako Raymond Aron naopak dokázali vábničce totalitních režimů odolat? Jak ukazuje současná diskuse kolem „udání Milana Kundery“, nejsou tyto otázky uzavřené.
Proč jeden z nejvýznamnějších filozofů minulého století Martin Heidegger propadl svůdné iluzi nacismu? A myslitelé jako Raymond Aron naopak dokázali vábničce totalitních režimů odolat? Jak ukazuje současná diskuse kolem „udání Milana Kundery“, nejsou tyto otázky uzavřené. Naopak: téma střetu člověka – a nejen intelektuála – s politickým systémem v čase nesvobody vytahuje další kostlivce ze skříně.
Německý liberální politik a sociolog Ralf Dahrendorf (1929) v knize Pokoušení nesvobody. Intelektuálové v časech zkoušek zkoumá, jak se chovali veřejně činní myslitelé v kritických okamžicích dvacátého století a proč někteří z nich podpořili diktátory a jiní ne. „Pokouším se zjistit, jaké kvality mají lidé, kteří ani v nepříznivých podmínkách nerezignují na obhajobu myšlenek, na nichž spočívá liberální společenské zřízení.“ Autor však nevypráví příběhy o hrdinství a zbabělosti. Mnohem spíše vybízí k tomu, abychom černobílé vnímání světa opustili.
Chytlaví intelektuálové
Pro odlišné chování Arona a Heideggera má Dahrendorf vysvětlení. Hlavní rozdíl mezi nimi podle něj spočívá v povahových rysech, které nazývá „ctnostmi svobody“. Aby člověk obstál v konfliktu s mocí, potřebuje vlastnosti, jako je odvaha, smysl pro spravedlnost, čest, moudrost a především úcta ke svobodě.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu