Znovuzrození na dosah

První dáma současné francouzské psychoanalýzy a lingvistiky je v salonku hotelu Ambassador stejně přirozená, soustředěná a vstřícná jako při svých pravidelných ranních přednáškách na Pařížské univerzitě. Do Francie odešla v 25 letech a brzy se svými pracemi z filozofie lingvistiky zařadila do intelektuálního okruhu své doby, kam patřily takové osobnosti jako Jacques Derrida, Michel Foucault nebo Roland Barthes. Do Prahy, kterou naposledy navštívila ještě za komunismu, přijela převzít cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.

Ve vašich knihách jste vždycky napadala a bourala všechno monolitické a pevné, vaše myšlení je hluboce antitotalitní. Má to co do činění s tím, že jste vyrůstala v komunistickém Bulharsku?

Je to samozřejmě jedna z věcí, které mne určují. Totalitní režim v Bulharsku vás totiž buďto potlačil až k neexistenci, anebo vás naopak donutil k revoltě. Dneska už víme, co je to totalita. Máme zkušenost ruských koncentračních táborů, šoa. Hannah Arendtová k tomu řekla spoustu zásadních věcí.

Ale nezodpovězenou otázkou zůstává, jak se totalitě vyhnout.

Ano, ale taky jak proti ní revoltovat? Jak vynalézt něco jiného? Nemám na to nějak systematicky utříděnou odpověď, ale jednou z možných cest by mohlo být rozvinutí osobní tvořivosti. Umělecká, subjektivní i náboženská zkušenost, to jsou způsoby, kterými lidská…