To příjemné až pak

Té uklidňující ranní mlhy nebo spíš jen oparu si člověk při jízdě tramvají v rušných ulicích hlavního města ani nevšimne. Teprve až když sestoupí dolů k Vltavě a zadívá se na její hladinu. Od začátku listopadu tam dostávají nebývalou dávku ranní romantiky všichni obyvatelé Prahy, kteří cestují z jihu města kolem řeky do centra. Tunel pod vyšehradskou skálou je totiž kvůli opravám zavřený a kromě velké okliky zbývá jediná cesta – speciálně vypravenou lodí, která pendluje po Vltavě.

Každé uzavírky a změny v dopravě jsou obvykle k zlosti, tohle je ale opravdu něco jiného. Je to vidět i na tvářích lidí, čekajících každé ráno v přístavišti. Kolem se pohupují zakotvené výletní čluny, v oparu dál od břehu nehybně stojí pramice s rybáři a kus nad hlavami pasažérů téhle zvláštní městské dopravy právě vybírají zatáčku tři kachny. Nad hladinu řeky se podél zelených břehů naklánějí vrby a za nimi vykukuje několik zbylých komínů kdysi průmyslového Smíchova. V dálce po proudu se pak rýsuje silueta Pražského hradu.

Brzy po opuštění tramvaje a příchodu k řece je jasné, že každý, kdo tentokrát pojal cestu do práce výletním tempem (jinou variantu tohle pražské cestování lodí stejně nepřipouští), si nenadálé zklidnění městského tempa užije.

Přijíždí parník v nápisem Vzhůru do zoo Praha. Cestující se sesedají na lavice na horní palubě, kdo chce teplo a něco z baru, míří do podpalubí. Loď…