Vůle a rozum v politickém systému
Při nedávném setkání s lordem Grenfellem, dlouholetým členem britské Sněmovny lordů a předsedou jejího výboru pro EU, mě zaujala jedna věc: víra, s jakou obhajoval současnou podobu Sněmovny lordů, do které není většina členů volena, ale jmenována královnou.
Jan Komárek
(1978) je doktorandem na Právnické fakultě Oxfordské univerzity, kde rovněž vyučuje právo Evropské unie. V letech 2004–2006 pracoval pro vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudním dvorem.
Při nedávném setkání s lordem Grenfellem, dlouholetým členem britské Sněmovny lordů a předsedou jejího výboru pro EU, mě zaujala jedna věc: víra, s jakou obhajoval současnou podobu Sněmovny lordů, do které není většina členů volena, ale jmenována královnou. Sněmovna podle něj funguje jako instituce rozumu, která koriguje rozhodnutí přijatá orgány, opírajícími se o vůli voličů. Podobně jako to v jiných zemích dělají třeba ústavní soudy.
Členy sněmovny se většinou stávají bývalí vysocí diplomaté, význačné osoby veřejného života anebo bývalí členové Evropské komise. Proto je také Sněmovna lordů proslulá svými obsáhlými zprávami, jež zevrubně zkoumají problémy, o kterých rozhoduje. Například analýza Lisabonské smlouvy má několik stovek stran – zkuste podobný dokument nalézt tady u nás v Česku.
„Rozum“ opírá svoji legitimitu o přesvědčivost důvodů, na nichž jsou postavena jeho rozhodnutí. Na druhou stranu „vůle“ se většinou podrobným zdůvodňováním svých rozhodnutí nezabývá. Považuje je za legitimní, poněvadž byla přijata zástupci zvolenými lidem. Proto ve sbírce zákonů nenalezneme…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
