Zprávy zpoza opony

„Snažila jsem se ukázat, že tady žijí lidi – a ne jen komunisti,“ říká o svém dvacetiletém angažmá pro Associated Press Iva Drápalová. Do služeb americké tiskové agentury se původní profesí překladatelka nechala zlanařit těsně po sovětské invazi. Její články z normalizačního Československa, které se pokoušely přiblížit západním čtenářům běžný život v totalitním režimu, přetiskovaly světové deníky. Šarmantní dáma v důchodu je jednou z celkem patnácti osobností, které si kolektiv autorů vybral, aby v rámci cyklu Vzkaz na kameru sdělily své postřehy týkající se české současnosti.

Tím se volná série půlhodinových dokumentů liší od jiných portrétních cyklů České televize. Osobní historie jednotlivých zástupců společenské elity tvoří jen nezbytné informativní pozadí. Tvůrci se respektovaných autorit ptají na jejich názory na společenský vývoj v naší zemi. Do konce roku tým kolem režiséra a scenáristy Davida Macháčka připraví malé portréty dalších českých „opinion leaderů“ z různých oborů: namátkou se divákům představí jeden z hlavních tvůrců české ústavy Vojtěch Cepl, socioložka Jiřina Šiklová, bývalý hradní kancléř Ivan Medek nebo bývalá předsedkyně Akademie věd ČR Helena Illnerová. Tedy lidé s odborným i morálním kreditem a bohatými životními zkušenostmi, jejichž hlasu není úplně od věci naslouchat.

Spojovacím prvkem všech medailonků je jakési krédo zpovídaných shrnuté do jedné věty. To pak tvoří onen vzkaz z názvu cyklu, který autoři ironicky po vzoru nejrůznějších technických manuálů nazvali Návod na použití republiky. Podle samotných autorů série by motto mělo být spíše odlehčené, konkrétně Iva Drápalová se ovšem nebojí patosu a její vzkaz Čechům zní: Hledejte pravdu a spravedlnost ve všem.

Dlouholetá korespondentka agentury, která měla sídlo v pražském hotelu Alcron, se v rámci práce samozřejmě setkávala se zvýšeným zájmem ze strany StB. V dokumentu ukazuje asi třiceticentimetrový stoh dokumentů ze svazku týkající se její osoby, své kolegy, kteří na ni donášeli tajné policii, ale plošně neodsuzuje. „Neměli bychom se všichni vyrovnávat s komunistickou minulostí v nás?“ nabízí smířlivý pohled. Drápalová se s diváky dělí o svůj pohled na současnou českou žurnalistickou praxi nebo poukazuje na neoprávněně nízkou vlasteneckou hrdost.

Dramaturgická koncepce cyklu vychází z poněkud mentorsky a vágně formulovaného předpokladu, že „kdybychom uměli správně využívat vše, co máme pro svobodný život od roku 1989 k dispozici, mohli jsme se už dostat dál, mohlo by se nám žít lépe“. Ale charisma vybraných osobností účinně brání tomu, aby se z jednotlivých portrétů stala snůška receptů na vybudování lepší společnosti zabalená do vzletných frází. A ještě něco je na Vzkazech sympatické: vidět portréty, které dávají důraz na názory interviewovaných, je v záplavě egocentrických zpovědí typu Třinácté komnaty prostě osvěžující.

Vzkaz Ivy Drápalové

ČT2, 20.10., 20.55