Paměť si nekoupíš

Je hezký a jeho chodbami prošly dějiny. Což o sobě paneláky v okolí říct nemohou. Přesto se na bývalý Učitelský ústav Marie Egemové šikuje zkáza. Bude-li dokonána, zchudne nejen Kladno.

S číslem na krku

Dlouho byl účel toho kladenského domu jasný: vzdělávaly se v něm budoucí učitelky. Ale v roce 1942 to vzalo ďábelský obrat. Z ústavu pojmenovaného po místní školské reformátorce Marii Egemové se stalo shromaždiště židovských rodin z Kladenska před transportem do vyhlazovacího soukolí holocaustu. Celkem zde čekalo na svůj vlak do koncentračního tábora 1623 lidí, z nichž se zpět vrátilo pouhých 120 osob.

„Z Rakovníka jsme jeli na Kladno, tam bylo shromaždiště ve velké škole. Byli jsme tam dva nebo tři dny a pak jsme jeli do Terezína. To nás šel štrúdl po Kladně, měli jsme jak dobytek transportní číslo na krku,“ vzpomínala pro Židovské muzeum v Praze jedna z pamětnic Eliška H., která pár dnů před osudným transportem oslavila dvacáté šesté narozeniny. To je jedna z mála zachovaných zmínek o nové roli kladenského ústavu. Jinou je stížnost majitele domu Karla Neumanna, který po svém nájemníkovi městu Kladno žádal uvedení budovy do „řádného stavu“. „Po vystěhování živnostenské školy pokračovací byli v budově ve všech místnostech ubytováni Židé, jimž bylo nařízeno vynésti kamna na chodby a vyvařováno jim bylo v kotlích…