Jak dál po oranžové

Takový úspěch předpovídal sociálním demokratům jen málokdo. Jejich drtivé krajské vítězství a dobré výsledky i v senátních volbách rozhodně změní mapu české politiky. Klíčová otázka je, jak se zoranžovění Česka promítne do administrování regionů a co to bude znamenat pro další osud Topolánkova kabinetu a jeho reforem.

Armagedon

Ještě dlouho po sobotním uzavření volebních místností vládne v centrále nejsilnější vládní strany ODS ospalá atmosféra. Z trousících se politiků je každopádně cítit nervozita. „Napjatě to sledujeme,“ říká stručně šéf poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř a rychle mizí do prostor uzavřených pro veřejnost, kde přebývají i další špičky ODS. Napětí je skutečně na místě. ODS v letošních krajských i senátních volbách obhajuje velký úspěch, který zaznamenala před čtyřmi, respektive dvěma lety, kdy obsadila až na jedno všechna hejtmanská křesla a v Senátu získala ústavní většinu. Protože jí předvolební průzkumy letos nepředpovídaly mnoho šancí tento výsledek obhájit, panovala kvůli tomu v partaji výbušná atmosféra.

To naopak v hlavním štábu ČSSD je už minutu po oficiálním skončení voleb pořádně rušno a veselo. „ODS ubližuje lidem,“ hřímá z improvizovaného řečniště v Lidovém domě šéf ČSSD Jiří Paroubek.„To se ale změní. Věřím, že uspějeme.“ A skutečně, s přibývajícím odpolednem se ukazuje, že Paroubek má dobrý odhad. V době uzávěrky tohoto čísla, kdy bylo sečteno zhruba 90 procent všech volebních okrsků, ve všech krajích vítězili sociální demokraté. Za nimi s výraznějším odstupem skončila většinou druhá ODS a pak komunisté. Obdobně to dopadlo i v sedmadvaceti senátních obvodech, kde se na prvních dvou místech střídala ČSSD a ODS (ve většině z nich nicméně za týden proběhne ještě druhé, rozhodující kolo).

„ODS je krůček od krajského Armagedonu,“ komentuje navečer pro občanské demokraty nepříznivé výsledky voleb jejich první místopředseda Pavel Bém.

Hledej ženu

ČSSD krajské i senátní volby od začátku koncipovala jako referendum o Topolánkově vládě. V kampani s názvem Naděje proto její kandidáti zdůrazňovali, že kabinet lidi „ožebračuje“ a že oni to v případě svého vítězství zastaví. „Zrušíme poplatky u lékaře, skončí zdražování, zajistíme růst důchodů, nepodpoříme radar,“ opakovali.

Sázka na tuto strategii měla pro ČSSD svoji logiku. Agentuře STEM v říjnu v průzkumu dvě třetiny dotazovaných sdělily, že se budou ve volbách rozhodovat podle politiky stran na celostátní úrovni. A vzhledem k tomu, že vláda je dlouhodobě u voličů neoblíbená, pojala ČSSD kampaň jako vyjádření názoru na vládu a její práci.

Kandidáti ODS a dalších dvou koaličních stran lidovců a zelených se této strategii bránili. „Krajské volby s vládní politikou nesouvisí,“ opakovali na svých mítincích. Vzhledem k již zmíněné nepopularitě kabinetu s ním nechtěli být jakkoliv spojováni, což by je mohlo připravit o cenné hlasy. I proto se tedy ve svých vyjádřeních více zaměřili na to, jak by chtěli daný kraj spravovat.

Ačkoliv ODS i ČSSD od začátku zdůrazňovaly, že se „zásadně“ liší v pojetí toho, jak by chtěly regiony administrovat, žádný zásadní střet idejí se v krajských volbách nekonal. Obě strany slibovaly stavět silnice, vyhnat kamiony z obcí, stavět čističky a dotovat hasiče. O čem naopak kandidáti, a to ani ti z menších stran, skoro nemluvili, bylo, jestli a jak chtějí zprůhlednit rozdělování veřejných zakázek, které jsou podle nevládních organizací prokazatelně nejméně průhlednou kapitolou našich společných státních financí.

A ještě v jedné věci panovala shoda: do boje o krajská křesla letos partaje nasadily historicky nejméně žen. ČSSD měla jen jednu kandidátku na hejtmanku, zelení dvě, lidovci, komunisté a ODS ani jedinou.

A máme to zadarmo!

Nakonec se tedy jako úspěšnější ukázala strategie ČSSD. Klíčové samozřejmě bude, jestli se sociálním demokratům volební vítězství podaří přetavit do složení vládnoucích krajských koalic. Krajští lídři ČSSD si každopádně dopředu nechali hodně otevřené dveře s tím, že „nevylučují vládu s žádnou stranou, ani s komunisty“.

Na rozdíl od ODS, která spolupráci s KSČM odmítá, jsou tak teď ve výhodnější pozici. Jako nejpravděpodobnější krajské koalice se pro socialisty rýsuje právě spoluvláda s komunisty (například v Moravskoslezském kraji), případně velké koalice s ODS či pokus o menšinové vládnutí, jak o tom mluví například David Rath ve středních či Jaroslav Foldyna v severních Čechách.

Už teď je jisté, že ČSSD má velkou šanci získat minimálně několik hejtmanských křesel. Otázka pak samozřejmě je, jaký program by partaj prosazovala a jak by se to promítlo do života lidí v regionech. Každopádně ať už bude ČSSD vládnout s kýmkoliv, řadu ze svých předvolebních slibů nebude moci uskutečnit. Především proto, že hejtmani ani krajští zastupitelé nemají pravomoci rozhodnout, jestli porostou důchody nebo zda bude v Česku umístěn obranný radar.

V případě, že ČSSD bude vládnout s KSČM, se nicméně dá očekávat, že se pokusí realizovat svůj největší předvolební „šlágr“, a sice rušení nemocničních poplatků. To znamená, že v krajských nemocnicích začne za pacienty poplatky hradit kraj. Řada věcí však zůstane při starém. Podobně jako ODS budou sociální demokraté podle všeho investovat velké prostředky, které teď mají do krajů natéct hlavně z fondů Evropské unie, do stavby nových silnic a do budování další infrastruktury.

Výsledky krajských i senátních voleb mohou mít dopad i na celostátní politiku, i když s ní logicky nesouvisejí. Hlavně v ODS, kterou na začátku prosince čeká předvolební kongres, lze očekávat diskusi o dalším osudu Mirka Topolánka a jeho vlády. Topolánek se chce na kongresu opět ucházet o předsednické křeslo. Jestli mu ho straníci i přes krajský neúspěch dají, nelze dopředu jednoznačně odhadovat.

Podle znalců zákulisí v nejsilnější vládní straně je však pravděpodobnější, že měsíc před začátkem českého předsednictví Evropské unii větší část strany Topolánka (a tím v důsledku i jeho kabinet) podpoří. Nicméně premiér bude tak či tak oslaben, což může snížit jeho ochotu prosazovat avizované vládní reformy od důchodové až po zdravotní, které řada koaličních poslanců odmítá.