0:00
0:00
Česko12. 10. 20083 minuty

Dvanáct à la Kreml

Nedávno vstoupil do českých kin nový film ruského režiséra Nikity Michalkova Dvanáct. O ději filmu psát nebudu. Je možné si ho přečíst v recenzích zdejšího tisku. Chci se zmínit o tom, čeho si možná český divák vůbec nevšiml.

Astronaut
Autor: Respekt
Fotografie: VLADIMIR VEDRASHKO - Autor: Pavel Reisenauer Autor: Respekt
↓ INZERCE

Nedávno vstoupil do českých kin nový film ruského režiséra Nikity MichalkovaDvanáct. O ději filmu psát nebudu. Je možné si ho přečíst v recenzích zdejšího tisku. Chci se zmínit o tom, čeho si možná český divák vůbec nevšiml.

Každý z dvanácti členů poroty nám předkládá svůj vlastní monolog, ze kterého se divák, díky velkolepému umění herců, může dozvědět o neobyčejných lidských příbězích.

Jen u dvou postav takovýto monolog chybí. První je skoro jako parodie na jednoho mediálního magnáta – syna své „mámočky“, která ovládá jeden televizní kanál.

Každý ruský divák pochopí, že řeč je o známém opozičním kanále vytvořeném matkou a synem, který velmi ostře vystupuje proti oficiální moci.

Druhá postava je „demokrat“ jelcinovské éry, představitel těch divných „inteligentů“, kteří jsou v současné době na okraji veřejného života. Státní moc jim odňala možnost např. zahraničních grantů nebo vystupování v médiích. Zůstala po nich jen tahle karikatura v Michalkovově filmu.

Vrcholem filmu Dvanáct je monolog samotného předsedy poroty, ve kterém vysvětluje, že není možné osvobodit nevinného čečenského chlapce, protože na svobodě by ho hned zabili. Takže Michalkovův hrdina nejen že popírá zákon, ale navíc to dělá z humánního důvodu – aby zachránil život mladému Čečenci.

Nejpozoruhodnější je to, že hlavní humanista v tomto filmu, nejzkušenější, moudrý a dobrý člověk, není lékař, byznysmen, taxikář, obránce lidských práv ani televizní magnát, ale důstojník ruské armády. To je nový obránce pravdy.

Když přednáší svou řeč, zadržuje slzy – pro čečenského kluka, za spravedlivost i svou „důstojnickou čest“.

Vzpomínám na několik let starou příhodu, kdy na nějakém veřejném shromáždění mladý levicový radikál hodil po Michalkovovi vejce. Chytili ho, s rukama za zády ho drželi a velký ruský režisér takto bezbranného kopl do obličeje.

Po zhlédnutí tohoto filmu vyvstanou mnohé otázky. Ve filmu je mnoho malých i velkých lží, a kvůli tomu se celé dílo jeví jako lživé. Ale zároveň film nabízí jednu jasnou odpověď – filmový režisér Nikita Michalkov věrně slouží kremelskému režimu, který je založen na neúctě k zákonům i k člověku. Jenom v takovém režimu může jeden člověk beztrestně bít bezbranného člověka a zároveň točit filmy o spravedlnosti. Pokrytectví je očividné.

Autor je ruský novinář, žije v Praze.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].